Kapitola dvacátá třetí - Mezi životem a smrtí 1. část

„Jednání v Orgrimmaru chvíli potrvají,“ oznámil Thrall Cerdwîllovi. „Je třeba nejprve svolat zástupce jednotlivých orkských klanů a zástupce z řad trollů. Musím kontaktovat Vol’jina, vůdce trollů z Darkspearu, je teď někde na cestách a také Cairnea…“
„S ním si nemusíte dělat starosti, veliteli,“ odpověděl Cerdwîll. „K taurenům byla také poslána depeše.“
„Vidím, že Glea’ar neponechal nic náhodě.“
„Museli jsme kontaktovat všechny vůdce Hordy, potřebujeme pomoci ode všech.“
„Chápu, v jaké jste asi situaci. Každopádně není jenom na mě, abych rozhodoval nad osudem celého Orgrimmaru. Mám sice poslední slovo, ale nepůjdu proti vůli ostatních vůdců klanů.“
„Tomu asi rozumím. Prosím vás, aby jste si pospíšili v rozhodování. Času není nazbyt.“
„Neboj se, mladý elfe. Budu je tu držet, dokud se nerozhodnou,“ usmál se Thrall a odhalil své tesáky.
„Pane, rád bych vás požádal o povolení zůstat tu a počkat na výsledek.“
„Máš ho mít. Doufám, že se ti bude v Orgrimmaru líbit.“
„O tom není pochyb,“ opáčil Cerdwîll a opustil velkou síň ve Valley of Wisdom.
Cerdwîll si utřel pot z čela. Slunce dnes spalovalo Durotar nebývalou silou. Vzhlédl k nebi, kde nebyl ani jediný mráček. Žádný náznak ochlazení nebo alespoň blahodárných dešťů. Elf věděl, že teď má spoustu času. Než se sejdou všichni zástupci města, bude to chvíli trvat. Rozhodl se tedy, že si nejprve vyzkouší okružní let na wyverně. Jejich chovatelé kromě cestování mezi jednotlivými městy Kalimdoru, které v poslední době dost ustávalo, poskytovali i vyhlídkové lety, kdy speciálně vycvičená zvířata zanesla své jezdce na turisticky atraktivní místa. Zákazník vždy dostal mapu trasy a popis jednotlivých památek. Byla to novinka, kterou si chovatelé přivydělávali.
Když přicházel k Skytower, kde sídlily wyverně. Když došel k patě vysoké stavby, ucítil zvláštní přítomnost. Byla dost intenzivní, skoro jako kdyby dostal ránu pěstí. Netušil, že by tu na něco takového mohl narazit. Cítil přítomnost démona. Glea’arův výcvik mu teď umožnil odhalit zlo v řadách orků. Měl na mysli Glea’arova slova, aby se nepokoušeli zastavit démona sami. Když byl ve skupině s Aiellem, podařilo se mu skolit několik monster. Tehdy měl ale Aiella jako podporu. Teď tu jeho společník nebyl a Cerdwîll znejistěl. Opodál uviděl strážného.
„Prosím vás, pomozte mi, je tu démon. Cítím ho nedaleko odtud.“
Až když to vyslovil, uvědomil si, jak hloupě to znělo. Ork se na něho pouze letmo podíval svýma žlutýma očima a posměšně si odfrkl. Cerdwîll věděl, že s jeho pomocí počítat nemůže. Elf jenom zakroutil hlavou a vydal se za démonem. Pak si všiml hloučku lidí. Mezi nimi právě někdo procházel. Cerdwîllovy smysly tu postavu neomylně označily. Byl to on. Elfovi se rozbušilo srdce. Vydal se nenápadně za tím neznámým. Udržoval si bezpečnou vzdálenost, aby nevzbudil pozornost. Démon před ním svoje tempo najednou zrychlil. Cerdwîll neměl na vybranou. Jestli ho nechtěl ztratit, musel se za ním rozběhnout. Démon zabočil do uličky. Elf tušil, že tyhle postranní cesty jsou v Orgrimmaru většinou slepé, slouží pouze k propojení domů s hlavní cestou. Když ale zahnul a doběhl na konec uličky, nikdo tam nebyl. Přes to Cerdwîll cítil démonovu přítomnost, jen ho nedokázal lokalizovat. Zíral upřeně na skálu před sebou. Snažil se soustředit. Poté za sebou zaslechl pohyb. Otočil se a spatřil, jak proti němu letí paprsek rudého světla. Ten do něho prudce narazil a odmrštil ho na skálu. Cerdwîll tvrdě narazil a udeřil se hlavou o kámen. V místě nárazu zůstala rudá skvrna. Elf se bezvládně sesunul k zemi. Démon přišel k elfovi a kopl do něho. Když se jeho oběť už nepohnula, usmál se a pomalu odkráčel zpět na hlavní třídu.