Brzy ráno se dostal do hlavního města orků. Ve Valley of Wisdom se setkal s náčelníkem Thrallem.
„Jmenuji se Lorwann a jsem členem Quel’ban’dinoriel. Hledám Cerdwîlla, nevíte, kde bych ho našel?“
„Takže v Thunder Bluff jste byli úspěšní? To rád slyším, Cairne je občas dost zatvrzelý a nerad převrací starý řád naruby. Bohužel ti musím oznámit, že Cerdwîll je nezvěstný.“
„Jak dlouho?“
„Zmizel včera odpoledne. Jeden ze strážných se přiznal, že ho Cerdwîll prosil, aby mu pomohl s nějakým démonem, jenže voják mu nevěřil. Myslel si, že je to nějaký podivín.“
Démon, blesklo Lorwannovi hlavou. Co se děje, že se tu teď tak roztahují?
„Nepamatuje si ten strážný, kam Cerdwîll šel?“
„Bohužel ne.“
Výborně, nezbývá tedy nic jiného, pomyslel si kovář. Zavřel oči a nechal své vědomí, aby putovalo Orgrimmarem. Hledal jakýkoli slabý náznak přítelovy přítomnosti. Teprve teď si uvědomil, jaký je ve městě mumraj. V ulicích byla spousta lidí a zaměřit jednu osobu bylo pro Lorwanna obtížné. Pak ucítil slabou stopu. Našel ho.
„Lorwanne? Jsi v pořádku?“ zeptal se Thrall.
„Už vím, kde je. Můžu si s sebou vzít jednoho vašeho vojáka, náčelníku?“
„Samozřejmě.“
Lorwann vyrazil z Valley of Wisdom. Rozběhl se k místu, kde by podle něj měl najít Cerdwîlla. Jeho vědomí ho zavedlo do jednoho z domů na okraji Orgrimmaru. Bez rozmyslu vrazil do chatrče. V prvním okamžiku neviděl vůbec nic, protože domek nebyl osvětlený a panovala v něm tma. Když elfovy oči přivykly, uviděl Cerdwîlla, jak leží na posteli. Byl od pasu nahoru svlečený. Ruce měl obvázané špinavými kusy látky, čelo omotané stejně špinavými bandážemi. Lorwann se zhrozil, že je elf mrtvý. Poté však zpozoroval, jak se elfovo břicho slabě nadzvedává. Žil. Kovář se rozhlédl po místnosti. Zdálo se, že celý domek je tvořený právě touto místností, sloužící jako univerzální prostor. Byla tu jedna postel, po pravé ruce měl Lorwann hořící kamna. Na druhé straně pokoje byl lavor s vodou, vedle stál regál se srovnanými ručníky a kusy oblečení. Kousek od něho se nacházela rozviklaná dřevěná trojnožka. Ze stropu visela malá lucerna, která pravděpodobně sloužila jako osvětlení místnosti. Skála, tvořící stěnu naproti vchodu, byla ověšena podomácku vyrobenými ozdobami z trávy a špatně namalovanými obrazy v křivých rámech. Lorwann udělal několik kroků. Boty se mu bořily do rozbahněné hliněné podlahy.
Někdo tu patrně nedávno rozlil velké množství vody, pravděpodobně na Cerdwîllovy obvazy. Tak pojď, kamaráde, je načase odtud vypadnout. Z tohohle místa mi naskakuje husí kůže.
Pokusil se svého přítele probudit.
„Cerdwîlle, hej! Vstávej!“ zašeptal a trochu se spícím elfem zatřásl. Ten nereagoval. Lorwann to zkusil ještě jednou, tentokrát silněji. Elf se ale neprobudil.
„Přineste nějaká nosítka, prosím, dostaneme ho odtud, ale bojím se s ním nějak víc hýbat…pohněte se, k sakru!“ zakřičel Lorwann na orka, když voják zůstal jen tupě civět. Strážný se na kováře podíval zlým pohledem a odběhl. Kovář si klekl k posteli.
„Měli bychom se lépe starat o ty, na nichž nám záleží,“ ozvalo se z protější strany místnosti.
Lorwann se napřímil. V šeru místnosti se rýsovala vysoká, hubená postava.
„Kdo jste?“
„Neměli bychom přistoupit k důležitějším otázkám? Jistě vás více zajímá, co se stalo vašemu příteli, než kdo jsem.“
Lorwann bezděčně přikývl.
„Napadl ho jakýsi démon, kterého pronásledoval. Jistě, mohl bych vám přestat říkat věci, které už stejně dávno víte. Démon ho ale obelstil a zaútočil na něho zezadu. Chudák elf nestihl nic dělat, stačil se pouze otočit čelem ke svému protivníkovi, aby viděl, jak ho zasáhne kouzlo. Tenhle na první pohled nepatrný pohyb mu pravděpodobně zachránil život. Kouzlo ho tvrdě narazilo na skálu. Kdyby se neotočil, zabilo by ho to. Nemusíte se namáhat…prostě jsem to viděl. Jak mi máte věřit? Kdybych nebyl ten, kdo chcete, abych byl, už by váš přítel nežil a ostatně, vy také ne.“
„Čtete mi myšlenky, že?“
„Jen nám oběma šetřím čas.“
„Když víte, na co všechno chci slyšet odpověď, tak mluvte!“
„Na spoustu vašich otázek neumím odpovědět. Váš přítel bude žít. Jen vám musím doporučit, abyste ho nikam nepřemisťoval. Nezbývá mu moc sil. Dost dlouho mi trvalo, než jsem ho dal dohromady, byl pořádně potlučený.“
„To ho mám nechat ležet tady?“
„Něco se vám snad nezdá?“
„Nemyslím si, že by tu byl ve větším bezpečí, než ve městě.“
„Jen vás chci upozornit, že ten démon se už jistě dozvěděl, že jeho oběť přežila. Bude se to snažit napravit. Dokud byl tu, nemohl ho najít. Teď mu ale svého přítele přímo naservírujete na zlatém podnose. Ano, je stále ve městě.“
„Dokážu ho ochránit.“
„O tom nepochybuji,“ odpověděl muž a pak se začal pomalu přibližovat k posteli. „Dovolte mi, abych alespoň naposledy zkontroloval stav vašeho přítele.“
Když mužovu tvář ozářilo světlo, které sem vnikalo pootevřenými dveřmi, Lorwann málem vykřikl zděšením. Ten člověk, nebo ať už to bylo cokoli, měl jenom půlku hlavy. Pravá strana mu chyběla a byla dost nechutně srostlá, plná hnisajících vředů. Lorwann ani nechtěl pomyslet na to, co to způsobilo, ani jak se z toho ten člověk dostal. Když natáhl svoje pokřivené ruce k Cerdwîllovi, Lorwann ležícího elfa v duchu politoval. Dával si přitom pozor, aby jeho myšlenka patřila pouze jemu. Mužovy ruce vypadaly, jako kdyby je někdo několikrát zlámal, nechal je zahojit a zase je zlomil. Byly různě zprohýbané, vypadaly jak harmonika. Zkroucenými prsty neohrabaně sundával elfovi obvazy a zase je přikládal. Lorwannovi se chtělo zvracet.
„Tady jsou ty nosítka,“ řekl voják.
Lorwann čekal, že ork na neznámého muže zaútočí, jenže když se rozhlédl pořádně, nikdo v místnosti nebyl. S orkovou pomocí přemístil Cerdwîlla na nosítka a odnesl ho na ošetřovnu Orgrimmaru. Věděl, že setkání s tím znetvořeným mužem bude muset udržet v tajnosti. Cítil z něho zvláštní energii, nedokázal si vysvětlit, co to bylo. Jediné, co ho nějak podvědomě utvrzovalo byl fakt, že tenhle muž sehraje ještě nějakou roli a vyzradit ho, by vše pokazilo. Lorwann snad ani nechtěl vědět, jak ten člověk ovlivní jeho život a život jeho přátel. Důležité pro něho bylo uzdravení Cerdwîlla a zabití toho, kdo jeho příteli ublížil. Potřeboval kontaktovat Glea’ara a to ještě víc, než předtím.
Thu Jul 01, 2010 4:47 pm