Kapitola třicátá šestá - Rozhovor

„Co jsi myslel tím, že se Sargeras spojí s Králem Lichů?“ chtěla vědět Aqui’tach, když společně se Cerdwîllem a Glea’arem došli do sídla.
„Prosím?“
„Když jsem za tebou přišla, našla jsem tě napůl šíleného. Nejdříve jsi drmolil nesmysly, ale pak jsi začal zničehonic mluvit o Králi Lichů a Sargerasovi.“
„Promiň, asi jsem musel být mimo…nic…nic si nepamatuji.“
Glea’ar se začal probouzet. Pokusil se zvednout, ale Aqui’tach mu v tom zabránila.
„Lež, potřebuješ nabrat síly na zítra.“
„Je mi dobře,“ protestoval elf.
„Právě jsi zastavil čas, nenechám tě, aby ses tady polomrtvý potuloval. Odpočneš si
a víc o tom s tebou nebudu diskutovat.“
Glea’ar se dobrovolně vzdal a opět si lehnul.
„Myslím, že si to nenechá vymluvit,“ mrkl na něho Cerdwîll.
Aqui’tach přinesla kouřící se šálky a nějaké sušenky, které postavila na stůl před pohovku, na které ležel Glea’ar. Sama si vzala jeden hrníček a usrkla tekutiny. Glea’ar se hladově natáhl po pocukrované sušence.
„Cerdwîlle,“ začal, když se znovu natáhl, „co se s tebou stalo?“
„Miláčku, teď na to není vhodná doba…“
„Jen ho nech Aqui’tach…já nevím, Glea’are. V jednu dobu jsem měl pocit, že mě někdo neustále sleduje, ale asi to byly jenom halucinace, jen nevím, čím způsobené. Ze svého pokoje si prakticky nic nepamatuji. Vím, že jsem tam vešel, kontaktoval Aqui’tach a poprosil ji, aby mi přinesla glyph a pak si jen vzpomínám, že jsem usnul. Potom jsem se probudil na trávě a vybavoval jsem si ten hlas, jak mě nutil se zabít, vše ostatní nevím.“
„Poznal jsi ten hlas?“ chtěl vědět Glea’ar.
„Byl mi povědomý, ale nedokážu ho zařadit. Zdá se mi, že se za sebou snažil zahladit stopy, abych ho rozeznal.“
„Zahladit stopy?“
„Téměř nic si nepamatuji…myslím, že kdyby se jen tak stáhl z mého vědomí, pamatoval bych si alespoň něco.“
„To je dost možné,“ souhlasil Glea’ar a upil z šálku, „zahladit stopy, jak ty říkáš, by tomu člověku, nebo ať už to byl kdokoli, dalo docela práci. Musel si dávat pozor na všechny drobnosti, aby za sebou doopravdy nic nenechal.“
„Glea’are,“ začala Aqui’tach, „je možné se vydávat za někoho jiného v takových případech?“
„V případě, že by to nebyly halucinace, ale přímé psychické spojení, nebylo by možné se vydávat za někoho jiného, svůj hlas se v tomto případě nedá měnit jako když mluvíme takhle mezi sebou.“
„To znamená, že ta osoba se nemohla přetvařovat…“ poznamenal Cerdwîll.
„Ale ano, mohla lhát, mohla předstírat cokoli, jen nemohla upravovat svůj, řekněme vnitřní hlas. Ten je naprosto identický k jeho fyzickému hlasu.“
„Chápu. K sakru!“
„Klid, Cerdwîlle, časem si vzpomeneš, jednou získáš nějaký podnět, něco se ti vybaví, možná nějaká maličkost, kterou zapomněl vymazat. Jestli chceš, můžeš si vzít volno, o Hordu se postará někdo jiný.“
„Ne, já to zvládnu…“
Glea’ar se na něho zadíval upřeným pohledem.
„Vážně,“ dodal, ale spíš ujišťoval sebe, než ostatní.
„Dobře,“ řekl nakonec Glea’ar. „Ten glyph, co ti dala Aqui’tach, měj stále při sobě. Zítra započnou jednání, měli bychom se všichni pořádně vyspat.“
Cerdwîll s Aqui’tach přikývli. Elfka od obou mužů vzala prázdné šálky a odnesla
je do vedlejší místnosti. Cerdwîll se rozloučil a odešel do svého pokoje v Sunfury Spire. Odmítl doprovod.
„Zítra to bude velice náročné,“ poznamenal Glea’ar a Aqui’tach s ním souhlasila. Zítřek totiž s sebou přinese první setkání Hordy s Aliancí a oba dva Sin’dorei z toho neměli dobrý pocit. Pak Glea’ar chytil Aqui’tach za ruku, společně opustili sídlo Quel’ban’dinoriel
a vydali se do nočního Silvermoonu osvětleného pouze magickými lampami a světlem měsíce v úplňku.