Kapitola třicátá třetí - Horda je připravena

Krátce po Undercity dorazil také Orgrimmar, zastoupený samotným Thrallem. Spolu s ním přišlo několik orkských vojáků, Vol’jin, vůdce trollů a Thrallův poradce a Eitrigg, starý ork, který se s Thrallem podílel o svou moudrost. Sestoupili po schodech do hlavní místnosti Sunfury Spire, kde je očekával Cerdwîll.
„Vítejte v Silvermoonu,“ řekl a poklonil se.
„Cerdwîlle, jsem moc rád, že už je ti lépe. Neměl jsem příležitost si s tebou promluvit. Hovořil jsem pouze s Lorwannem, abych zjistil, jak se ti daří. Je mi líto, co se ti přihodilo v mém městě.“
„To je v pořádku,“ odpověděl Cerdwîll, „vy za to nemůžete. Mohl bych vás poprosit, abyste mě následovali do vašich pokojů?“
„Kdo z Hordy dorazil?“ chtěl vědět Vol’jin.
Troll vypadal na Cerdwîllův vkus docela strašidelně. Planoucí, upřený pohled provrtával každého, na koho se Vol’jin podíval, jeho tmavé oblečení v kombinaci s ozdobami z kostí a peří působily zastrašujícím dojmem. Jeho dlouhé kly a rudé divoce rozcuchané vlasy dodávaly celému hrozivému zevnějšku ještě děsivější nádech.
„Zatím je tu jen lady Sylvanas,“ informoval ho elf. „Mám vám od ní vyřídit, že by si s vámi chtěla promluvit, až dorazíte.“
„Jakmile se ubytujeme, zajdeme za ní,“ slíbil Thrall.
„To je ode mě asi prozatím vše, kdybyste cokoli potřebovali, najdete mě v hlavní místnosti. Jednání pravděpodobně začnou až zítra.“
„A Aliance už přijela?“ zastavil ho ještě vůdce Orgrimmaru.
„Pouze noční elfové, pane.“
„Předpokládám, že je tu jenom Tyrande.“
„Z toho co vím, tak ano.“
Skupinka poděkovala elfovi za jeho doprovod a vybrala si svoje pokoje. Cerdwîll se vrátil do hlavní místnosti. Celý den trpěl bolestí hlavy. Doufal, že to přes noc přejde a on bude v pořádku, ale neulevilo se mu. Přičítal to svému zranění a nedal na sobě nic znát. Nechtěl, aby si o něho dělali ještě větší starosti. Dal na Glea’arovu radu a vydal se za knězi. Ti ale nenašli nic neobvyklého. Cerdwîllovi se ulevilo, když slyšel jejich názor, sžíravých pocitů ho to ale neušetřilo. Doufal jenom, že ho bolest přejde. Posadil se na fialové polštáře a otevřel si knihu, kterou si s sebou přinesl, aby si zkrátil čas. Po chvíli se do knihy úplně začetl. Pak od knihy vzhlédl. Zdálo se mu, že v místnosti s translokačním orbem zahlédl pohyb. Chvíli upřeně pokoj pozoroval, ale nic neviděl. Sklouzl očima ke knize, stále se však nemohl zbavit pocitu, že je sledován.
„Kdo je tam?“ zavolal, odpovědi se však nedočkal. Nervózním pohybem sjel k dýce, kterou měl u pasu, schovanou za pruhem látky sloužící jako opasek. Hned začal litovat, že nechal svůj meč doma. Ruce se mu roztřásly. Odložil knihu, vstal a vydal se k translokačnímu orbu, připravený kdykoli zaútočit případně odrazit cizí útok.
„Haló? Je tady někdo?“ křikl ještě předtím, než vstoupil do místnosti. Málem vypustil duši, když uviděl, jak se po podlaze prohání odporná krysa. Jakmile zahlédla přicházejícího elfa, s pištěním utekla. Cerdwîll si oddychl. V duchu se sám sobě vysmál. Chvíli ještě zíral na translokační orb, jako kdyby čekal, že přístroj ožije a řekne mu, že je blázen. Za ním se mihl stín. Elf ucítil za sebou pohyb a prudce se otočil. Nikdo však v hlavním sále nebyl.
„Tak dobře, uklidni se. Je to jenom tou bolestí hlavy. Nikdo kromě tebe tu není. Pochop to konečně!“ říkal sám sobě. „Kdyby tě chtěl někdo zabít, už by to udělal.“
V tom se v Sunfury Spire začal rozléhat šílený smích. Elf opět znejistěl.
„Co ode mě, sakra, chceš?“ rozkřikl se a v jeho hlase zaznívala hysterie. Oči se mu zalily slzami.
„Já bych chtěl jenom vědět, kde mám svůj pokoj,“ ozval se za ním přívětivý hlas.
Cerdwîll se roztřásl. Měl zimnici. Otočil se a v místnosti s translokačním orbem stál majestátní tauren. V ruce svíral svoje runové kopí, o které se opíral. Cairne Bloodhoof byl oblečen v lehkém koženém brnění, ozdobeném pírky divokých ptáků, běhajících po Mulgore. Za sebou měl jako doprovod pět strážných.
„Stalo se něco, mladý elfe? Vypadáš vyděšeně.“
„Ne,“ hlesl Cerdwîll a polkl. „Odpusťte mi, pane. Měl jsem pocit, že mě někdo sleduje.“ Jeho pocit se rozplynul s příchodem taurenů.
„To je v pořádku. Občas také mívám takový dojem. Není se za co stydět.“
„Pojďte za mnou, ukážu vám, kde budete bydlet.“
Cerdwîll si cestou utíral z čela pot. Ještě pořád se třásl. Vůbec netušil, co to mělo znamenat a byl rád, že Cairne konečně dorazil. Mohl si jít odpočnout a nemusel se o ně pro dnešek starat. Když dovedl delegaci Thunder Bluff k pokojům, svolal zbytek Hordy.
„Rád bych vám teď něco oznámil, když vás tu mám všechny. Silvermoon asi znáte, myslím, že není třeba, abych vás tu musel nějak navádět. Chci vás ale poprosit o pár věcí. Za prvé, mám vás na starosti, takže pokud bude třeba, stačí zavolat, budu hned tady vedle. Mám nařízeno, abych vás doprovázel na jednání a zase vás z nich přiváděl zpět. Je to kvůli vaší bezpečnosti a v poslední řadě vás chci poprosit, abyste nikdy nechodili sami a vždy při sobě měli vaše zbraně. Všichni víte, že ve městech poslední dobou řádí démoni. Máme všude stráže, ale to neznamená, že na sebe přestanete dávat pozor. Nechceme, aby se vám něco stalo. To je ode mě vše. Kdybyste něco potřebovali, stačí říct.“
Vůdci se rozešli do svých pokojů a Cerdwîll vešel do posledního volného, který se měl stát jeho přechodným domovem. Quel’ban’dinoriel sem přestěhoval z jeho domu všechny věci, které by mohl potřebovat. Elf za sebou zamkl dveře a zhluboka se nadechl.
Aqui’tach?
Ano, Cerdwîlle?
Mohl bych tě o něco poprosit?
Samozřejmě.
Přinesla bys mi, prosím tě, nějaký svůj glyph na ochranu proti zlu?
Stalo se něco?
Ne, jen chci mít jistotu.
Zanesu ti ho, za chvíli jsem u tebe.
Děkuji.
Po skončení spojení si lehl na postel a usnul.