Kapitola devatenáctá - Aiellova cesta

Doopravdy mě pověřil tak jednoduchým úkolem? Doufal jsem, že pro něho budu moci udělat víc, než jen zanést dopis do Undercity, popovídat si se shnilými Forsakeny a vrátit se zpátky. Kdyby mě alespoň poslal do Thunder Bluff. Copak se na nic víc nehodím? Však já mu ještě ukážu!
Přesně to se honilo Aiellovi hlavou, když přicházel k translokačnímu orbu, který ho měl přenést do hlavního města Forsakenů.
Říkal, že to bude jednoduché, že jeho kamarádka Sylvanas s tím velké problémy mít nebude. To snad není pravda! Mám přece na mnohem víc! Nejsem přeci tak neschopný!
Když ucítil chladný vítr povalující se mezi ruinami Lordaeronu, rozloučil se s ostatními, jejichž cesta pokračovala přes moře. Zatímco Lorwann a Cerdwîll zamířili k zastávce vzducholodí, Aiell se vydal do srdce ruin, kde se skrývalo Undercity. Prošel kolem odporných, sešitých strážců, kteří ho, aniž by nějak prověřovali jeho totožnost, pustili dál. Aiell pochyboval, že vůbec umějí mluvit. Sjel výtahem hluboko pod zem a vydal se za Sylvanas. V Undercity byl už několikrát, věděl naprosto přesně, kde se co nachází. Thunder Bluff například nikdy neviděl, znal ho pouze z obrazů sin’doreiských malířů. Vydal se rovnou za Sylvanas. V Apothecariu bylo rušno. Do hlavního sálu, kde Sylvanas trávila většinu času, proudilo spousta členů Hordy. Forsakeni, trollové, taureni a orkové, ale nikde žádný blood elf. Myslel si, že Sin’dorei mají trvale svoje vyslance ve všech městech Hordy.
„To je neslýchané! Tohle nemůžeme dále tolerovat!“ ozývaly se z Apothecaria hlasy.
Velký sál byl narvaný k prasknutí. Bylo slyšet pobouření, hněv a v očích zúčastněných Aiell ještě vyčetl všeobecný zmatek. Prodíral se ke středu místnosti, kde na vyvýšeném stupni stála Sylvanas s Pánem děsu Varimathrasem. Temná vůdkyně se všechny snažila uklidnit a zachovat pořádek. Pak spatřila Aiella.
„Konečně!“ vyštěkla Sylvanas a její hlas proťal hluk a vše zničehonic utichlo. „Vy elfové jste tak pyšní, tak arogantní. Proč vám tak dlouho trvalo sem někoho poslat?“
„Já…“ začal Aiell, ale nevěděl, co má odpovědět. Vůbec netušil, proč je takhle vítán.
„Lord Theron se uráčil vyslyšet moje prosby? Prosím ho snad už měsíc, aby sem někoho poslal, ale stále dělá, jakoby nic. Myslíte si, že si udržíte svoje místo v Hordě, když budete takhle jednat?“
„Lady Sylvanas, odpusťte,“ začal elf. Temnolovkyně se mu zadívala zpříma do očí. Aiella zamrazilo v zádech, celý úplně ztuhnul, „ale neposílá mě lord Theron.“
V ten okamžik se místnost opět naplnila hlasitým hovorem, jak chtěl každý sdělit svou myšlenku a překřičet ostatní.
„TICHO!“ zařvala Sylvanas. Pěnila vzteky. „Tak co tu potom chceš?“
„Posílá mě Glea’ar, mám vám předat tohle,“ řekl a zvedl ruku, ve které svíral depeši.
Sylvanas zamhouřila oči, jako kdyby se snažila odhalit, zda jí nelže. Pak seskočila z vyvýšeného místa a přešla k Aiellovi.
„Co je to?“ chtěla vědět. Její hlas zněl už o něco přívětivěji.
„Bude nejlepší, když si to přečtete sama, lady. Glea’ar mě požádal, abych tu počkal na vaši odpověď.“
„Máš štěstí, že nesloužíš Theronovi, jinak už bys visel,“ odsekla Sylvanas.
„Promiňte mi moji troufalost, má paní, ale co se stalo?“
„Aliance si činí čím dál větší nárok na moje město a snaží se ho vyrvat z mého područí. Požádala jsem písemně všechny rasy Hordy, jediní Sin’dorei mi nebyli schopní pomoct. Všichni ostatní poslali přinejmenším nějaké zásoby pro vojsko. Celkově se elfové izolují
a hrabou si pouze pro sebe. Dnešní sněm měl projednat, zda vyzveme Sin’dorei, aby dobrovolně opustili Hordu,“ vysvětlovala Sylvanas a mezitím zlomila pečeť, rozvinula svitek a dala se do čtení. „Theron vám nic neřekl?“
„Nezmínil se ani slovem.“
„Cože má Glea’ar v plánu?“
Sylvanas se nervózně rozhlédla po přítomných.
„Je mi líto, ale musím teď něco projednat. Další případný postup proti Sin’dorei probereme jindy. Nyní, prosím vás, odjeďte zpět do vašich měst. A ty, pojď se mnou,“ řekla a zavedla Aiella do svých komnat. Cestou stále pročítala Glea’arův dopis, jakoby nemohla uvěřit tomu, co se v něm píše.
„Glea’ar mě jenom prosí o vaši podporu.“
„Chce svolat všechny zástupce Hordy na výjimečnou schůzi do Silvermoonu. Předpokládám, že za Theronovými zády.“
„To netuším, paní. Vím jen, že se ho bude snažit přesvědčit, aby obnovil spojenectví. Očekávám, že o to bude chtít požádat i vás.“
Sylvanas se ušklíbla. V jejím obličeji se odrážela nenávist a znechucení. Aliance jí v poslední době připravila o spoustu vojáků. Oslabila její postavení válečnými neúspěchy. Věděla, alespoň zčásti, proč chtěli Sin’dorei přivézt Glea’ara, doufala však, že to všechno zvládne sám. Vymýtit ve městě pár démonů pro něho přece nemohl být problém. Na druhou stranu jí nebylo úplně jasné, proč by potřebovali někoho ze vzdálené minulosti. Theron jí neinformoval o tom, že v Silvermoonu řádí kult snažící se povolat Sargerase. Ještě chvíli přemýšlela. Vyšla z pokoje a něco řekla nejbližšímu strážnému, ten přikývl a odběhl pryč.
„Potřebuji si promluvit s Varimathrasem, tohle nemohu rozhodnout sama. Navíc asi bude třeba svolat i radu Undercity.“
Aiell přikývl.
„Jen vás prosím, má paní, spěchejte. Situace je velmi vážná a potřebujeme vaši odpověď co nejdříve to bude možné.“
Elf se uklonil a nechal Sylvanas o samotě. Když vycházel z Apothecaria minul se s Varimathrasem. Majestátní pán děsu kolem něho téměř neslyšně prošel. Zadíval se na elfa svýma krvavě rudýma očima a pokračoval v cestě.
Aiell si v duchu řekl, že to asi nebude zas až tak jednoduché.