Kapitola osmnáctá - Rozdělení

Quel’ban’dinoriel se ten den už nesešel kompletní. Glea’ar věřil schopnostem svých členů natolik, že jim další instrukce už nedával. Navíc, vše, co potřeboval sdělit, bylo obsaženo v dopise. Trojice poslů se vydala k translokačnímu orbu, který by je přenesl do Undercity. Tam je Aiell opustí a začne vyjednávat se Sylvanas. Následně by měla cesta zbylých dvou pokračovat vzducholodí do Orgrimmaru, kde měl svůj úkol splnit Cerdwîll. Lorwann se měl pak vydat do Thunder Bluff na wyverně a předat vzkaz taurenům. Aqui’tach společně se Sir’elle začaly připravovat příjezd Kaldorei, i přes to, že nebylo jisté, zda se budou moci v Silvermoonu vůbec objevit.
Glea’ar zamířil od základny ke štíhlé věži. Potřeboval si promluvit s Tyrande. Otevřel dveře do pokoje a zamkl je. Přešel ke své posteli a posadil se na ni. Složil hlavu do dlaní a chvíli přemýšlel. Když si promyslel, co a jak, zvedl se, otevřel malou hnědou skříňku, která byla přibitá ke zdi hned vedle okna, a začal se prohrabávat skleněnými nádobkami, v nichž uchovával bylinky. Každá byla opatřena malým štítkem s názvem a místem, kde se dá sehnat. Když našel to, co hledal, přešel ke svému stolu. Zapálil na něm svíčky, při kterých v noci pracoval na plánech pro Quel’ban’dinoriel, a položil mezi ně malý kotlík. Ohnul se, aby ze zásuvky ve stole vytáhl další skleněné nádobky. V nich tentokrát blikotaly různě barevné, vznášející se kuličky. Trochu připomínaly roj barevných světlušek. Občas do sebe narazily a spojily se v jednu větší. Když je člověk chvíli pozoroval, zjistil, že větší kuličky vznikají vždy ze třech menších. Byly to magické esence, které získávali enchanteři vysáváním síly z magických předmětů. V šuplíku měl podobně, jako esence, uložené i magické prášky. Ty byly také dílem enchanterů. Enchanting je velice zajímavá profese. Člověk je schopen vysát pomocí magické hůlky z předmětů jejich magické vlastnosti a ty se pak rozpadnou buď na prach, nebo vytvoří esence a vzácně vznikají úlomky krystalů. Čím je předmět mocnější, tím silnější z nich je pak esence, prach, případně krystal. Elf vytáhl i několik nádobek s magickým prachem. Vše pečlivě rozložil kolem kotlíku. Jako poslední vytáhl z kapsy Tyrandin dopis. Do kotlíku nejprve nasypal potřebné bylinky. Glea’ar otevřel nádobku s nafialovělými esencemi, jejichž středy neustále vířily. Vzal do ruky magickou hůlku, kterou používají enchanteři a pomocí ní vytáhl tři drobné kuličky. Ty poslušně následovaly hrot hůlky, kroužily kolem ní, jako noční můry kolem lampy. Malé esence se spojily ve velkou. Pak je Glea’ar nasměroval do kotlíku. Fialově se zablesklo a esence se v hrnci změnily na tekutinu. Jako další použil Glea’ar dvě malé, světle modré esence. Elf otevřel nádobku s lesknoucím se narůžovělým prachem. Vložil do nádobky hůlku a začal s ní mávat ve vzduchu. Prach se vznesl a sledoval cestu hůlky. Nakonec skončil v kotlíku. Následovalo pět velkých zelených esencí, svazek sušených bylinek a ještě jeden, tentokrát oranžový, prášek. Na závěr vhodil do kotlíku úlomek známý jako Void Crystal. Poté zapálil dopis od Tyrande, chvíli čekal, až papír zachvátí plameny a pak ho přidal k substanci. Látka uvnitř kotlíku zbělala, přeměnila se na plyn a ten se vznesl prudce z kotlíku a vytvořil před Glea’arem kruh. Když se dým trochu rozestoupil, uviděl Glea’ar průzor do otevřené krajiny. Byla skutečná, ale mihotala se v kouři, proto se zdála zároveň tak nereálná. Elf prakticky nikdy neviděl nový svět, nemohl proto soudit, kam ho kouzlo pošle. Nebyl důvod váhat. Prošel portálem, který kouzlo vytvořilo a doufal, že nikde neudělal chybu.
Tyrande právě ležela ve stínu starého stromu, který už dlouho nebyl živý. Byl to jeden z těch nešťastníků, který se nedokázal ubránit Pohromě, a přes to, že byl okolní les vyléčen, některé bytosti už nedokázaly najít cestu zpět k životu. Kněžka se rozhlížela svýma krásnýma očima. V jednom kuse cítila nebezpečí, les byl plný nemrtvých, přízraků a divokých zvířat stále postižených nákazou Pohromy. Pohledem přelétla po své družině, čítající asi dvacet jejích nejlepších bojovnic. Vedle Tyrande se ozval hrozivý zvuk. To se zrovna protahoval její tygr. Znuděně zívl, položil si hlavu na tlapy a znovu se věnoval činnosti, kterou měl tak rád. Tyrande po něm loupla trochu podrážděným pohledem. Důvodů k její náladě byla spousta. Ať už to byl vliv Pohromy, který byl v těchto končinách velice silný, nebo fakt, že se vydává ke svým odvěkým nepřátelům. Krvavé elfy nenáviděla mnohem více, než zbytek Hordy. Ještě před nedávnem jim pomáhala, aby konečně našli svoje místo v Azerothu. I přes všechno, co jí způsobili Urození, nezlomila nad Sin’dorei hůl a snažila se je ze všech sil zachránit. Bohužel, krvaví elfové se dostali do zhoubného vlivu Illidana a Vashj a když ti je nakonec zradili a vydali se ve stopách démonů, přidali se na stranu Hordy. Za to je Tyrande nenáviděla. Jediným jejím pojítkem k Sin’dorei byl nyní jeden elf, kdysi Urozený, o kterém si myslela, že už je dávno mrtvý. Dokonce viděla jeho smrt na vlastní oči. Kdysi dávno ho měla velice ráda, pomohl jim v boji proti Sargerasovi a jako jeden z mála Urozených se dokázal odpoutat od návykových sil Studny věčnosti. Věděla, že je Glea’ar skutečný, měl vědomosti, o kterých Sin’dorei neměli ani tušení. Přes to v ní elfova smrt vyvolávala pochyby a nedůvěřivost.
Už jenom dva dny namáhavého putování a dostanou se na území Silvermoonu, do Eversong Woods. Kněžka věděla, že musí postupovat opatrně, vyhýbat se vesnicím Sin’dorei, aby nevzbudila pozornost. Spoléhala na Glea’ara, že alespoň do Silvermoonu jí zabezpečí vstup. Po zbytek cesty se však její družina musela skrývat ve stínech.
Najednou na horizontu zaznamenala pohyb. Zpočátku si myslela, že je to pouze nějaký dešťový mrak. Poté si však uvědomila, že je to příliš rychlé. Jako bílá stuha přeletěl pás kouře nad Eastern Plagulands a snesl se přímo před kněžku. Dým vytvořil kruhový portál a jím prošel Glea’ar.
„Tyrande,“ oslovil ji elf.
„Glea’are, co ty tu děláš?“ zeptala se a nesnažila se skrýt překvapení v jejím hlase.
„Myslel jsem, že bude vhodné tě nejdříve navštívit osobně. Jak se daří?“
„Bylo i hůř,“ odpověděla mu. „Jak jsi se sem dostal?“
„Dočasný portál, budu muset hned zpět. Tyrande, jsem tu, abych se tě zeptal, kdy plánuješ navštívit Silvermoon. Lorda Therona totiž nebude tak snadné přesvědčit o tom, jak je nutné znovu obnovit spojenectví. Chtěl jsem tě požádat o strpení.“
„A předpokládám, že jsi tu také, abych ti konečně začala důvěřovat, nemám pravdu?“
Glea’ar se podíval do země a trochu se začervenal. Odhadla ho naprosto dokonale, Tyrande se v lidech jen málokdy mýlila.
„Neboj se, neodsuzuji tě za to. Udělala bych nejspíše to samé, jen pochop, jak je to pro mě těžké uvěřit někomu, kdo je vlastně mrtvý.“
„Já ti rozumím, Tyrande. Teď mi ale musíš důvěřovat. Víc než kdy jindy.“
Kněžka přikývla na souhlas.
„Děkuji,“ zašeptal elf.
„Kněžko, je vše v pořádku?“ zeptala se jedna ze strážkyň, které Tyrande doprovázely. Teprve teď si všimli, že s její vůdkyní hovoří Sin’dorei.
„Není se čeho obávat, Glea’ar je tu, aby nám zajistil bezpečný pobyt v Silvermoonu.“
„Kněžko, jste si doopravdy jista, že se mu dá důvěřovat?“ zeptala se znovu strážkyně. Z jejího hlasu bylo cítit opovržení.
„Jak jsem říkala, sestro, není se čeho obávat.“
Na to jen strážkyně uctivě sklonila hlavu a vrátila se k ostatním.
„Nejsou moc nadšené, že?“
„To tedy ne. Nemůžeš se jim divit. Ztratily spoustu svých známých a spolubojovnic při bitvách s Hordou.“
„Budu muset jít, Tyrande. Prosím tě, dej mi dva, tři dny, abych mohl dojednat vaši imunitu v Silvermoonu.“
„Vynasnažím se. Hodně štěstí, Glea’are,“ řekla Tyrande.
„Děkuji, budu ho potřebovat,“ odpověděl elf a prošel dýmajícím portálem, který ho zanesl zpět do města.
Když stál Glea’ar opět ve svém pokoji, vzpomněl si, že touhle dobou by mělo být minimálně jedno poselství na svém místě. Začalo se stmívat a on měl ještě spoustu práce.