Kapitola šestnáctá - Pohodový den

Glea’arovi trvalo dva dlouhé a namáhavé týdny, které byly plné cvičení a magie, než vycvičil Quel’ban’dinoriel základním dovednostem. Aqui’tach navíc věnoval větší pozornost. Její schopnosti daleko přesahovaly možnosti zbytku skupiny. K tomu se ještě přidávala skutečnost, že se do ní zamiloval a chtěl, aby byla schopná odrazit útok nepřítele. Nechtěl připustit, aby se nedokázala bránit proti Sargerasovu Návratu, jako tomu bylo předtím. Její moc rychle rostla a zdokonalovala se. Spolek Quel’ban’dinoriel získával na síle. Nebyla to jenom elfka, kdo rozšiřoval svoje schopnosti. Ostatní dělali velké pokroky. Aiell se naučil jednat s rozvahou a nevrhat se do všeho bez přemýšlení. Kovář Lorwann dokázal na svou rodinu seslat ochranné kouzlo, které by ho vždy přivolalo ve chvíli, kdy by jeho nejbližším hrozilo nebezpečí. Sir’elle se začala pomalu začleňovat do kolektivu, i když si stále nechávala svoje tajemství pro sebe. Quel’ban’dinoriel už nebyla jenom skupinka lidí, která chtěla chránit svůj domov a své životy. Z jeho členů se pozvolna stávali dobří přátelé. Glea’arovi se dokonce podařilo přesvědčit lorda Therona, aby pro ně uvolnil jeden domek, kde si mohli zřídit svou centrálu, zaštítěná kouzly všech členů. Aqui’tach vepsala do dveří kouzlo, jako kdyby to byl glyph, bránící ve vstupu zlu. Pro základnu Quel’ban’dinoriel využili všichni své znalosti a dovednosti. Aqui’tach přispěla svými magickými svitky, rozdělila je podle jejich účinků do regálů u dveří, aby se každý mohl vyzbrojit potřebnou magií. Lorwann vykoval pro všechny zvláštní zbraně z očarovaných rud. Kovář je zavěsil na zeď a každá zbraň na sobě nesla symbol společenství. Insignii vymyslel Aiell, byl to sluneční kotouč, v jehož záři bylo možné rozpoznat brány Silvermoonu, zasazený v purpurovém lemu značící Hordu. V něm bylo runami napsáno Quel’ban’dinoriel. Sir’elle sehnala praktické věci, nábytek, police a obstarala výzdobu.
„Poslouchejte mě!“ řekl Glea’ar, když se všichni jednoho dne večer, krátce po dokončení základního výcviku, sešli ve své základně. „Váš výcvik je u konce. Nyní znáte to nejdůležitější, co potřebujete vědět. Dál už to bude hlavně na vás. Nebudeme už nic systematicky zkoušet, vše ostatní už jsou pouze zkušenosti a praxe. To ale neznamená, že naše společenství končí, právě naopak. Právě teď začne to nejdůležitější, proč jste vlastně tady. Nastává chvíle, kdy se musíme spoléhat jeden na druhého více než předtím. Musíme stále držet pospolu a pomáhat si. Všichni už umíte vycítit démony. Upozorňuji vás a zároveň vás prosím, nikdy se nesnažte vystopovat a zabít démona sami. Měl jsem možnost vás sledovat téměř čtyři týdny a to mi umožnilo vytvořit dvojce, které spolu budou v Silvermoonu operovat. Nikoho nechci vidět, že se honí sám za démonem. Odteď máte svého partnera, kterému musíte důvěřovat a kdo pro vás bude oporou. Nezapomínejte, že jestli ohrozíte sebe, ohrozíte zákonitě i jeho. Lorwanne, tvou společnicí bude Aqui’tach.“
Elfka se snažila protestovat, ale Glea’ar ji mávnutím ruky umlčel. Věděl, že ona by velice chtěla být s ním, ale nemohl to dovolit. Jejich city by jim mohly překážet, navíc potřeboval rovnoměrně rozložit síly.
„Cerdwîlle, ty půjdeš s Aiellem.“
Elfové pokývali hlavami a zašklebili se na sebe. Nevypadalo to, jakoby jim to vadilo, za což byl Glea’ar rád. Cerdwîll dokázal usměrnit Aiellovu horkokrevnost a během výcviku se z nich stali dobří přátelé.
„Sir’elle? Nebude ti doufám vadit, když budu tvým kolegou.“
„Vůbec ne, Glea’are,“ odpověděla mu a zlehka se usmála.
Sir’elle byla doopravdy tvrdým oříškem. Glea’arovi na ní pořád něco nesedělo. Byla velice záhadná, nikdo ji moc neznal. Chtěl ji proto mít na očích. Nebyla zlá, jen nedávala najevo svoje pocity a svoje případné tužby jako ostatní, což elfa znepokojovalo.
„Výborně. Nyní se můžete rozejít. Nezapomeňte na kouzlo, které jsem vás naučil. Pokud ucítíte jakékoli zlo, spojte se ihned se svým partnerem a případně dejte vědět celému Quel’ban’dinoriel pokud by byla potřeba pomoc.“
Aqui’tach s odchodem nepospíchala, chtěla si s Glea’arem promluvit.
„Proč sis mě nevybral?“
„Ten důvod znáš moc dobře,“ řekl jí a lehce stiskl její dlaň. Pohladil ji po tváři a políbil ji.
„My bychom to spolu jistě zvládli.“
„Já vím. Jsi úžasná čarodějka, a proto tě potřebuji mít někde jinde. Lorwann je hlavně bojovník, ne čaroděj. Potřebuji, abys pomáhala jeho svalům svými kouzly.“
„Vždyť nebudeme mít čas sami na sebe,“ vzdychla Aqui’tach. „Když jsem konečně s někým šťastná, nemohu se s ním stýkat tak často, jak bych chtěla.“
„Ale no tak, lásko, neboj se. Vždy si na sebe najdeme čas.“
„Ty moc dobře víš, že tahle práce bude pro všechny náročná. Navíc se musíme nějak uživit a tohle nám moc peněz nevydělá…“
Glea’ar jí položil prst na ústa.
„Začátek bude možná trochu těžší, ale pak se vše zklidní, slibuji,“ řekl, něžně ji chytil kolem pasu a přitáhl k sobě.
Aqui’tach ho objala a začala ho líbat na krku a pak pomalu přešla na ústa.
„Co kdybych ti dokázal, že to zvládneme?“ zašeptal jí do ucha.
Elfce se rozbušilo srdce.
„A jak mi to chceš dokázat?“ zeptala se.
„Pojď se mnou,“ řekl, chytil ji za ruku a vyvedl ji z domu.
Dveře se samy zavřely a jakmile zaklaply, zvedla se kolem budovy několikanásobná kopule, která rázem zprůhledněla.
Glea’ar ji dovedl do svého pokoje, povalil ji do postele a vášnivě ji začal líbat. Aqui’tach jeho polibky opětovala, rukama přejížděla po elfově těle. Svlékla mu tuniku a rozepnula jeho bílou košili. Glea’ar pomohl Aqui’tach sundat blůzu, která zakrývala její plná ňadra. Glea’arovi z jejích doteků naskočila po těle husí kůže. Milovali se celou noc.
Když se Glea’ar ráno probudil, držel Aqui’tach v náručí a tiskl ji k sobě. Včerejšek byl pro něj jedním z těch dní, které vám zůstanou v paměti navždy. Aqui’tach nejspíš ucítila, že se Glea’ar hýbe a probudila se. Usmála se na něho. Byl to ten nejkrásnější pohled, který kdy zažil.
„Dobré ráno, lásko,“ řekla Aqui’tach.
„Dobré,“ odpověděl Glea’ar.
Zíral na ni upřeným pohledem. Prohlížel si každý detail jejího těla.
„Jak ses vyspala?“
„Už dlouho jsem nespala tak klidně,“ opáčila.
Přitiskla se k němu a on ucítil její bijící srdce. Pohladil ji po zrzavých vlasech.
„Spěcháme dnes někam?“ zeptala se.
„Nevidím žádný důvod,“ řekl a usmál se na ni.
„To je moc dobře. Nechce se mi od tebe nikam.“
Aqui’tach elfa něžně políbila.
„Dáš si něco k jídlu? Přinesu snídani,“ navrhl Glea’ar.
Dívka pokývala hlavou.
Elf zašmátral rukou po oblečení na zemi a oblékl se. Sešel do přízemí věže, kde byla kuchyně a donesl pečivo, máslo a mléko. Když vstoupil do pokoje, seděla Aqui’tach na posteli, zahalená do přikrývek a čekala. Glea’ar jí položil stříbrný tác do klína a pak si k ní lehl. Namazal pečivo a začal mladou elfku krmit. Poté udělala Aqui’tach to samé. Po celou dobu se na sebe šťastně culili. Když dojedli, mávl Glea’ar rukou a přenesl tác pomocí myšlenky na stůl. Poté si lehl elfce do klína a ta mu rukou lehce vískala jeho blonďaté vlasy. Glea’ar zavřel oči a užíval si každičkou sekundu se svou láskou.
„O čem přemýšlíš?“ zeptala se ho po chvíli.
„O nás a o Quel’ban’dinoriel.“
„Zvládneme to?“
„Určitě a i kdyby se to nedařilo, budeme se přes to muset dostat. Nic jiného by nám stejně nezbylo. Miluji tě, Aqui’tach, a nezmění to nic na světě,“ řekl, otevřel očí a zadíval se do jejích. „I kdybych se měl postavit samotnému Sargerasovi, nedovolím, aby se mezi nás něco postavilo.“
Aqui’tach se opět usmála. Takový úsměv dokázala vykouzlit pouze ona.
„Máme dnes něco v plánu?“ zeptala se ho.
„Ne, myslím, že nic. Pokud se něco nestane. Chci si dnes s tebou užít klidný den. Mohli bychom někam vyrazit, co ty na to?“
„Takže pohodový den?“
„S tebou,“ dodal Glea’ar, „pokud samozřejmě souhlasíš.“
„Myslím, že obchod se beze mě jednou obejde,“ odpověděla a políbila elfa. „Přestaneme řešit Quel’ban’dinoriel, Sargerase, kult, démony. Všechna tahle slova jsou pro dnešek zakázaná a chci slyšet pouze láska, miluji tě. Co kdybychom dnes vyrazili na pláž? Slunce hřeje a moře bude příjemně teplé. Do podzimu zbývá jen několik dní, měli bychom si užít tepla, dokud můžeme.“
„Skvělý nápad,“ souhlasil Glea’ar.
„Půjdu jenom k obchodu vyvěsit ceduli, že dnes budu mít zavřeno. Připravím něco k jídlu a tak za dvě hodiny budeme moci vyrazit.“
Aqui’tach se začala oblékat. Glea’ar si podepřel hlavu rukou a koukal na její ladné křivky, jak se postupně zahalují do šatů. Když elfka opustila jeho pokoj, pocítil Glea’ar ve svém nitru prázdnotu a smutek. Její společnost ho naplňovala štěstím. S ní dokázal hodit všechny starosti za hlavu a užívat si. Bez ní se vše zahalilo do šedého závoje a téměř vše začalo ztrácet význam.
Nevěděl, co má dělat. Vybral si oblečení pro dopoledne k pláži, pak se posadil na postel a zíral do prázdna. Zjišťoval, že nemá žádné koníčky. Boje s démony, Quel’ban’dinoriel a cestování z místa na místo byly prakticky jeho jedinou náplní volného času. Nedokázal si vybavit, co dělal předtím, než začal bojovat proti zlu. Cítil, že nějaké záliby měl, ty pak ale odnesla válka. Tedy, doufal, že měl. Jak by jinak trávil svůj volný čas. Jediné, co mu připomínalo jeho minulost, byla magie a jeho moc. Provázela ho celý jeho život a nikdy ho neopustila, pouze ji na chvíli nebyl schopen ovládat. Jediné jeho pojítko se všemi etapami života pro něho byla jeho magie. Propadl jí jako tehdy Azshara a spousta jejích věrných. Temná kletba se přenesla i na další pokolení Quel’dorei. Glea’ar cítil, jak je touha všech silvermoonských elfů blokovaná. Ve skrytu své duše doufal, že už elfové nikdy nebudou tak pošetilí, aby se nechali ovládnout svou žízní po moci, a že krvaví elfové udělali velký krok k tomu, aby se své posedlosti zbavili.
Glea’ar jen tak mávl rukou. V dlani se mu rozhořel rudý plamen. Po chvíli v něm bylo možné rozeznat drobnou hlavu s očima drobnýma jako černé korálky. Z plamenů vyčuhoval i malý zobák. Oheň se rozhořel silněji. Glea’arovi z dlaně vyletěl ohnivý pták velikosti vrabce. Měl krásná křídla, která s každým mávnutím zableskla. Elf nechal ohnivé zvíře poletovat po pokoji. Stvoření zpívalo nádherné melodie a jeho trylky se nesly celým Silvermoonem. Elf podržel dlaň před sebou. Ta se začala naplňovat vodou. Za okamžik z ní vyskočila malá, zářivě modrá rybka. Proplouvala vzduchem a tříštila sluneční paprsky, které na ni dopadly, jako vodní hladina. Celou místnost naplnila modrá záře a žlutavé odrazy světla. Dvě naprosto úchvatná stvoření, naprosto reálná a živá se teď proháněla po Glea’arově pokoji a dělala mu společnost v jeho samotě. Elf nechal zvířata ještě chvíli dovádět a pak ledabyle mávl rukou. Ohnivý pták shořel ve vlastních plamenech a zmizel. Rybka zničehonic praskla a voda, která se z ní vylila, se rozplynula.
Glea’ar pak dál bez pohnutí seděl na posteli a zíral na zem. Z transu ho vyrušilo soví zahoukání. Vzhlédl a v prvním okamžiku si myslel, že je to další z jeho kouzel. Trvalo mu, než si uvědomil, že sova není plodem jeho čarování. Zvíře vletělo dovnitř a posadilo se na opěradlo židle. Trpělivě čekalo, než si ho Glea’ar začne plně všímat. Elf si všiml, že pták má k noze přivázaný svitek papíru. Začínal si uvědomovat, čí posel to stvoření je. Když o několik okamžiků později uviděl pečeť, obtisknutou v rudém vosku, byl si naprosto jistý. Jakmile si Glea’ar od sovy vzal dopis, ptáka obklopila zelená záře a zvíře zmizelo. Elf roztrhl pečeť a dal se do čtení. Jazyk dopisu byl velice starobylý, dnes téměř zapomenutý. Poznal v něm starý jazyk Kaldorei. Psala mu Tyrande.

Milý Glea’are,
pečlivě jsme zvážili tvou prosbu v Radě. Seznámila jsem s ní druidy a všechny vážené
elfy. Nechceme se již dále paktovat s cizáky, kteří nedávno téměř zničili náš posvátný les a neustále vraždí naše lidi.
Tvoje jméno už nemá takové postavení, jako kdysi. Byl jsi téměř zapomenut. Spousta elfů, kteří tehdy tvořili Radu, byla zabita při Sargerasově vpádu a většina z nich byla nakloněna Azshaře. Víš moc dobře, co se s nimi pak stalo. Tvůj návrh se mi zprvu nezdál, na druhou stranu jsem si nemyslela, že bys mě nekontaktoval, kdyby nebyl důvod. Přemýšlela jsem a snažila se přesvědčit Radu, aby ti pomohla. Ta to ale odmítla, je mi to moc líto. Elfové pro tebe nic nemohou udělat. Já jsem ale rozhodnuta ti i přes jejich zákaz pomoci, pokud bude třeba. Jestli dojde k nejhoršímu, máš mou plnou podporu a myslím, že i Rada nakonec změní svůj názor. Obávám se ale, aby pak nebylo příliš pozdě. Sargeras je velká hrozba a pokud je pravda to, co jsi mi říkal, čelíme doopravdy vážnému nebezpečí. Zkus přesvědčit vůdce Sin’dorei, aby mě přijali. Já, jako jedna z vůdců národa elfů, a moji stoupenci bychom chtěli jednat se Sin’dorei o dočasném příměří a pomoci Chci, abys věděl, že jednáním proti vůli ostatních velice riskuji, ale Sargeras se nesmí dostat na tento svět a já věřím, že jsou tvoje obavy oprávněné. Mě jsi přesvědčil, teď budeš muset přesvědčit Sin’dorei a zbytek Rady.
Ať je ti Elune neustále nakloněná.
Tyrande

Dopis byl zakončen znakem měsíce.
Glea’ar dopis složil a zapřemýšlel. Tyrande vůbec nezmínila datum, kdy plánuje přijet. Jak ji ale znal, nebude kněžka dlouho čekat a její bílá sova vždy značila přítomnost elfky. Vyrazil tedy k obchůdku za Aqui’tach, aby jí řekl, že pohodový den se dnes konat nebude.