Kapitola dvanáctá - Lianna

Glea’ara probudily sluneční paprsky, které mu svítily oknem do obličeje. Zamžoural, pak se lehce protáhl a vstal. Celou noc ho provázely znepokojující sny. Cítil se velice unavený, jeho noční vidiny ho velice vyčerpaly a nenechaly ho odpočnout. Byly to děsivé sny o jeho rodině, která byla kdesi v divočině roztrhaná na kusy skupinkou démonů, neustále se mu vracel sen o temném vězení, kde byl držen stínem. Zdálo se mu, jak se setkal s Tyrande. Kněžka mu řekla, že mu nepomůže proti nebezpečí, které hrozilo celému světu a že ho naopak bude muset zahubit, protože se přidal k Alianci. Nepomohl mu ani Furion. Ten se přidal na stranu své lásky a chystal se Glea’ara zničit.
Oblékl se, najedl a vydal se ven z vysoké věže. Nasál do plic svěží vzduch a v tu chvíli ucítil zvláštní pach. Jeho vědomí se začalo k vůni upínat a ukazovalo mu směr jako kompas. Vedl ho skrz spletité uličky Silvermoonu. Glea’ar cítil, že to, k čemu se blíží, není dobré, ale i přesto se držel stopy, kterou zachytil. Jak pach sílil, začal Glea’ar rozlišovat jeho jednotlivé složky. Nejprve jeho mozek vyhodnotil, že jde o démona. O několik metrů dál už Glea’ar věděl, že je to jeden z démonů, které už potkal. Za několik málo okamžiků už znal i totožnost svého protivníka. Byl jím srstnatý pes, felhunter, kterého Legie hojně využívala při své invazi do Kalimdoru. Psa našel v tmavé, úzké uličce. Byl to asi metr vysoký, čtyřnohý tvor s rudou srstí. Krk a hlava byly pokryté tmavými šupinami. Na temeni mu rostla dvě chapadla, na konci rozvětvená, která mu sloužila k pohlcování magie a vysávání síly ze svých nepřátel. Zvíře mělo velkou tlamu s menšími, trojúhelníkovými zuby.
Pes na něho zavrčel. Cenil svoje tesáky a krčil se k zemi, připraven zaútočit, kdykoli to bude třeba.
„Copak ty tu děláš?“ zeptal se Glea’ar. „Neměl bys být náhodou v pekle, kam taky patříš?“
Felhunter hrozivě zaštěkal.
„Netuším, jak ses sem dostal, jistě tě dostal stín jako mazlíčka, abys mu poskakoval. Je ti ale jasné, že tě tu nenechám jen tak volně pobíhat.“
Pes se na Glea’ara vrhnul. Elf udělal salto vzad, opřel se nohama o stěnu domu a vší silou se odrazil. Ve vzduchu se přetočil a kopem shora trefil démona přímo do hlavy a zarazil ho do země. Felhunter se ztěžka postavil na všechny čtyři, oklepal se a znovu zaútočil. Glea’ar démonovým výpadům uhýbal a přitom si dával velký pozor na jeho chapadla. Jedno po něm neustále chňapalo. Elf se po něm ohnal pěstí, ale chapadlo se mu zahryzlo do ruky. Glea’ar okamžitě pocítil, jak z něho začal felhunter odčerpávat jeho magickou moc. Druhou rukou však rychle chapadlo přerazil. Pes zakvičel a snažil se své zraněné chapadlo skrýt. Glea’ar vytrhl ze své ruky zakousnutou část chapadla a hodil ji na zem. Pak vyskočil do vzduchu, udělal přemet a ocitl se hlavou dole. V ruce se mu zhmotnilo kopí a to hodil po démonovi. Kopí zasvištělo a přišpendlilo felhuntera k zemi. Pes ještě jednou zakvičel a znehybněl. Zbraň zmizela, Glea’ar mávl rukou a tělo démona se rozplynulo.
Vidím, že tenhle svět doopravdy potřebuje pomoc. Začíná to tu podobně jako kdysi, pomyslel si elf.
Vydal se zpět na hlavní třídu. Upínal všechny své smysly na démony. Bylo třeba Silvermoon alespoň trochu zbavit přítomnosti démonů. Pokud měli zničit Sargerasův Návrat úplně, museli zamezit úniku informací, což bylo ve městě, kde se to démony jen hemžilo, dost obtížné. Napadlo ho, že by se mohl zeptat lorda Therona a požádat ho, aby mu dal skupinku vojáků, se kterou by začal likvidovat démony.
Před Sunfury Spire jeho smysly opět přitáhla přítomnost démona. Stopa to pro něho byla naprosto cizí, nevěděl proti čemu stojí. Pomocí svých sil si ze stromu, který rostl nedaleko vytvořil dlouhou, perfektně vyváženou tyč. Na jenom jejím konci po ní přejel rukou a vytvořil tak dokonalý hrot. Ozbrojený se vydal do jednoho domu, kam ho jeho smysly vedly. Přimhouřil oči a okolní svět se změnil na tmavě modrý, jako kdyby mu někdo nasadil brýle s tmavě modrými skly. Prohlédl si dům a skrz jeho stěny uviděl ohnivý obrys démona. Měl poměrně lidské rysy. Kolem jeho těla se však rozpínala jakási temná aura. Glea’ar zamrkal a získal tak opět normální vidění. Z domu uslyšel výkřik. Rychle vrazil dovnitř, vyběhl do prvního patra, kde démona viděl a vstoupil do místnosti. Tam se našel pouze blonďatou dívku, která se krčila v rohu a rukama si zakrývala obličej. Pořád cítil přítomnost démona, ale pouze slabě, nejspíš se dal na útěk.
„Už je pryč, Lianno, ničeho se nebojte,“ oslovil ji.
Dívka se odvážila podívat se skrz prsty a když viděla, že jí doopravdy nic nehrozí, postavila se.
„Opět se setkáváme, Glea’are,“ řekla a usmála se. „Naše cesty se neustále střetávají.“
„To ano. Kde máte děti? Snad se jim nic nestalo.“
„Ne, jsou s manželem ve městě.“
„Tak to je dobře. Myslím samozřejmě z toho důvodu, že kdyby byly tady, napadl by je ten démon.“
Lianna se usmála.
„Však vy byste nás stejně přišel zachránit.“
„Tím si nejsem tak jistý. Stačilo, abych se opozdil.“
Glea’ar byl trochu nervózní. Stále cítil přítomnost démona, ale velice slabě.
„Když dovolíte, raději ještě prohledám dům, jestli se tu někde neskrývá. Co to vlastně bylo zač? Viděla jste tu obludu?“
„Jenom koutkem oka. Nevím, jak vypadala.“
„To nevadí. Jestli je v domě, najdu ji.“
Glea’ar sešel do přízemí. Vlezl do sklepa. Když se otáčel k odchodu, strachy sebou trhl.
„Snad jsem vás nevyděsila?“
Těsně za ním stála Lianna a usmívala se na něho.
„Nečekal jsem vás,“ odpověděl.
„To je dobře,“ řekla a chytila ho pod krkem.
Její stisk byl tak neuvěřitelně pevný.
„L-l-lian-no,“ dusil se Glea’ar.
„Zaplatíš za vše, co jsi mi provedl,“ řekla Lianna hlubokým, zastřeným hlasem a její krásné zelené oči se jakoby zaplavily krví. Zrudly a zlověstně svítily ve tmě.
Díval se jí zpříma do obličeje, který se začal trhat a zpod hebké, bělostné pleti se dral temný oblak. Ruce se jí trhaly a získávaly hrubý lidský tvar. Už nehřály, nýbrž studily jako led.
„Stín!“ vyjekl Glea’ar,
„Překvapený, že mě vidíš?“ zeptal se stín a povolil svůj ocelový stisk.
Glea’ar se začal dusit, klesl k zemi a držel si svůj krk.
„Celou tu dobu…“ snažil se ze sebe vypravit elf, ale jeho hlasivky byly sotva schopny mluvit. Přes kašel mu nebylo rozumět.
„Ano, celou tu dobu jsem tě sledoval, jestli se mě chceš zeptat na tohle,“ souhlasil stín a zlověstně se usmál.
„Co jsi provedl s Liannou?“
„Lianna nikdy neexistovala. Přisvojil jsem si tuhle tělesnou schránku, abych se mohl vetřít mezi elfy a získat tak informace, které potřebuji na přivedení Sargerase. Tvůj příchod moje snažení poněkud…urychlil. Byl jsi velice užitečný, Glea’are. Rád bych tě měl na své straně, jsi velice schopný, ale odmítl jsi se ke mně přidat, proto tě budu muset zabít,“ řekl a začal se smát.
„Tím bych si nebyl tak jistý.“
„Mě ale nedokážeš porazit, copak to nechápeš?“
„Uvidíme,“ řekl Glea’ar a zaujal bojový postoj, v ruce během okamžiku stvořil nádherný meč s čepelí podobnou dračí hlavě a jílcem, který byl jakoby tvořen dračím ocasem. Meč byl vyleštěný do takové míry, že odrážel sebemenší světlo.
Stín natáhl ruku a v ní se mu ze stínu stvořila bojová tyč zakončená na obou stranách čepelí.
„Tak začneme,“ řekl stín.
Oba dva stáli připravení a čekali, až se soupeř odhodlá k prvnímu úderu. Nakonec to stín nevydržel a se řevem se vrhl na elfa. Využil výhody tyče a zasypával nepřítele údery z obou stran v rychlém sledu. Glea’ar svým mečem však pokaždé útok vykryl. Když na něj stín zaútočil z vrchu. Elf nastavil do úderu svůj meč, strhl tyč na stranu, pak se sklonil, aby ho stín nezasáhl druhým koncem tyče a v otočce podtrhl stínu nohy. Ten dopadl tvrdě na zem, zhoupl se a opět stál na nohách. Pokusil se Glea’ara přímo probodnout, elf ale uhnul stranou, rukou odrazil tyč a chystal se stín probodnout. Démon však kopnutím vyrazil Glea’arovi meč a dal se do protiútoku. Odzbrojený Glea’ar se vyhýbal výpadům stínu, jak jen mohl. Jednou stín zaváhal a Glea’ar této chyby využil. Vyskočil do vzduchu, chytil stín koleny a povalil ho k zemi. Tyč vyletěla stínu z rukou a odkutálela se kousek od Glea’arova meče. Elf začal do stínu bušit pěstmi. Démon chytil nohama za krk a praštil s ním o zem. Oba dva se namáhavě zvedli. Stín začal na Glea’ara chrlit rudé plameny. Ten palbu opětoval smaragdově zeleným kouzlem. Oba dva paprsky se napůl cesty srazily. Jejich náraz rozvířil vzduch kolem a zprvu lehký vánek začal nabírat na síle. Po chvíli, kdy ani jeden nezískal svým kouzlem převahu vítr zesílil natolik, že se okolní zdi začaly pomalu hroutit. Oba dva se natolik soustředili na čarování, že si ani jeden z nich nevšiml nebezpečí, které jim hrozilo. Vítr s sebou nesl i částečky prachu, jak zdi povolovaly. Glea’ar musel přivřít oči, aby se mu tam nedostal prach. V jednu chvíli všechny zdi najednou povolily. To soupeře vyrušilo a oba dva přestali kouzlit. Ze shora na ně začal padat strop. Glea’ar využil toho, že pozornost stínu odvrátilo padající kamení a vrhl se ke svému meči. Sevřel jeho jílec a mrštil ho po démonovi. Meč si nalezl cestu skrz vodopád kamenů a dřeva a zarazil se stínu do břicha. Glea’ar pak nic jiného nečekal, odrazil se vší silou od země a za pomocí kouzel se dostal z hroutícího se domu. Jediné, co Glea’ar ještě spatřil byly kameny, které pohřbily stín. Elf se ještě jednou pro jistotu ohlédl přes rameno a pak se usmál. Necítil totiž už žádnou přítomnost stínu.