Glea’ara probudily sluneční paprsky, které se dostaly skrz závěsy. Rozespale zamrkal, protáhl se a vstal. Přešel k oknu a rozhrnul záclony. Venku bylo rušno, lidé pospíchali ulicemi města jako velká příbojová vlna. Elfa bolela po včerejšku hlava. Nevypil toho moc, ale i tak to stačilo na pořádnou kocovinu. Dnes večer se měl sejít s Quel’ban’dinoriel a pokračovat v jejich výcviku. Chtěl vyzkoušet, jak se orientují ve tmě a jak moc spoléhají na svoje smysly. Noc byla dokonalým řešením. Oblékl se a vyšel do města. Vyhledal bylinkáře a nakoupil u něho několik rostlin. Pak si vzpomněl, že Aqui’tach mu včera říkala, že má svůj obchůdek nedaleko. Chvíli zvažoval, jestli ji má navštívit. Ani se nestačil pořádně rozhodnout a už ho jeho nohy automaticky nesly k obchodě inscriptorky. U vchodu ho uvítala velká barevná cedule s obrazem glyphu, tedy kusu papíru s vepsaným kouzlem. Celý obchod byla vlastně jedna potemnělá místnost. Dovnitř vnikalo světlo pouze přes mezery mezi těžkými závěsy. Místnost osvětlovaly Aqui’tachiny výtvory. Jednotlivé svitky, zářící různými barvami od žluté a oranžové po zelenou a modrou, byly poskládány na policích a regálech po celém obchodě. Naproti dveřím stál tmavě hnědý stůl s vyrovnanými svitky, za kterým seděla Aqui’tach a právě vpisovala nové kouzlo do papíru.
„Zdravím, Aqui’tach,“ pozdravil ji Glea’ar.
Elfka vzhlédla a usmála se.
„Vítejte Glea’are,“ odpověděla mu. „Přišel jste si vybrat nějaký glyph? Jistě pro vás najdu něco užitečného.“
„Abych byl upřímný, šel jsem si původně koupit nějaké bylinky,“ řekl a zvedl svazek rostlin, které držel v ruce.
„Také vás bolí hlava, že?“
Glea’arovi přeběhl po tváři pobavený úsměv.
„Pak jsem si vzpomněl, že tu máte blízko obchod, tak jsem si řekl, že vás navštívím.“
„To je velice milé. Když už jste tady, vybereme pro vás něco?“
Glea’ar pokýval na souhlas.
Společně se začali prohrabávat svitky.
„Tenhle glyph je velice oblíbený. Zvyšuje sílu všech vašich kouzel, bohužel je velice obtížné sehnat pro jeho výrobu papír i inkoust.“
Když mu podávala svitek, nechtěně zavadil o její ruku. Aqui’tach se rozpačitě usmála. Glea’ar papír rozvinul. Byl na něm ohnivě rudý symbol, který občas žlutě pableskoval.
„Myslím, že si ho vezmu,“ řekl Glea’ar. „Kolik vám jsem dlužen?“
„Berte to jako dárek…“ na chvíli se odmlčela, „…z přátelství,“ dodala nakonec. „Navíc mě učíte spoustu úžasným věcem…tedy…myslím v oblasti magie,“ koktala.
Glea’ar ji pohladil dlaní po tváři. Aqui’tach se rozechvěla ještě víc, zavřela oči a něžně se o jeho ruku opřela. Elf položil glyph na poličku a přivinul k sobě elfku blíž. Podíval se zpříma do jejích očí a pak ji políbil. Dlouze a velice něžně.
„Ehm, ehm,“ ozvalo se ode dveří.
Oba dva od sebe odskočili, jako kdyby dostali ránu elektrickým výbojem.
„Chtěl bych si koupit nějaký glyph,“ řekl muž stojící u vchodu, „pokud tady ovšem nějaké prodáváte.“
„Jistě, račte si vybrat,“ odpověděla Aqui’tach a přehnaně rozmáchlý gestem ukázala po obchodě.
„Tak dnes večer,“ rozloučil se Glea’ar a odešel z obchodu.
Aqui’tach se ještě chvíli dívala na dveře, než ji opět oslovil nový zákazník a pomohl ji vrátit se do reálného světa.
Glea’ar se zastavil těsně před vchodem a zlehka se opřel o zárubeň dveří. Zhluboka vydechl. Měl nepříjemný pocit v žaludku. Na jednu stranu se cítil neuvěřitelně šťastný a vzrušený, ale na tu druhou cítil výčitky. Nevěděl proč, hlavu mu zaplnily vzpomínky na jeho rodinu. Věděl, že mezi jejich životy uplynuly tisícovky let, ale pro něho to nebylo více než několik málo měsíců. Rány byly asi ještě moc hluboké, ale jeho srdce netoužilo po smutku. Když byl vězněn stínem a když se mu jeho vzpomínky vrátily, pocítil v sobě obrovský hněv. Veškeré své emoce tehdy vložil do jednoho jediného kouzla, které rozmetalo Ferwandila na kusy a stín přežil jenom díky svým schopnostem. Jenže stejný plamen, který sežehl Ferwandila, spálil i jeho vzpomínky. Zbyly z nich jen začouzené obrazy bez jakéhokoli citu. Pamatoval si, jak moc svou ženu miloval, ale pamatovat si neznamená cítit. Jeho vzpomínky na život kdysi v minulosti pro něho už prakticky nemusely nic znamenat, jen mu pomáhaly určit, proč je teď takový, jaký je. Elf tu měl vlastně možnost začít zcela nový život, ale nebyl si jistý, zda se má této šance chopit.
Glea’ar si promnul obličej dlaněmi a vydal se zpět ke svému domu ve vysoké věži. Když přišel do svého pokoje, vytáhl krásný stříbrný kotlík a položil ho na stojan. Do kotlíku nalil vodu a tu přivedl k varu. Vzal bylinky, odtrhal z nich lístky a naházel je do vroucí vody. Lístky nechal chvíli povařit, obsah kotlíku nalil do konvice na čaj a nalil si trochu tekutiny do šálku. Přivoněl k čaji. Jeho vůně byla pronikavá, ale velice příjemná. Uklidňovala ho. Usrkl a usadil se do křesla. Hleděl do šálku, jak se hladina čaje mění s každým jeho sebemenším pohybem a jak z ní stoupá namodralá pára. Po několika doušcích čaje ho přestala bolet hlava a mysl se mu vyčistila. Byl schopen jasně přemýšlet. Vzpomínal na svou rodinu, po dlouhé době viděl znovu jejich tváře. Byly to však jenom obrazy. Věděl, že by měl cítit lásku a společně s ní i zármutek nad ztrátou syna i manželky, ale ani jedno z nich nepřicházelo. Na místo toho cítil velikou náklonnost k dívce, kterou nedávno potkal. Aqui’tach ho velice přitahovala. Pohroužil se natolik do svých myšlenek, že si ani nevšiml, jak rychle se setmělo. Zvedl se z křesla a odložil nedopitý čaj na stolek. Vyběhl do chladné noci a vydal se směrem k hospodě, kde se měli členové Quel’ban’dinoriel sejít.
„Omlouvám se, že jsem se zdržel,“ řekl, když přišel ke stolu, kde byli jeho učni usazeni. Přejel pohledem po osazenstvu. Aqui’tach mezi nimi chyběla.
„Neviděli jste někdo Aqui’tach?“ zeptal se.
Všichni zakroutili hlavou.
„Naposledy byla ve svém krámku a prodávala nějakému muži svoje svitky,“ řekl Aiell.
„Kdy to bylo?“ zeptal se.
„Někdy pozdě odpoledne, tak hodinu před schůzí Quel’ban’dinoriel.“
„Pamatujete si, jak ten muž vypadal, Aielle?“
„Byl vysoký tak asi jako vy. Měl na sobě cestovní plášť, takový ten do deště a černý klobouk, který mu zakrýval tvář. Děje se něco, Glea’are?“
„Počkejte tady,“ nařídil jim. „Hned se vrátím.“
Glea’ar vyběhl z taverny. Měl svíravý pocit v žaludku. Ten muž, kterého Aiell popsal, byl ten samý, co ho viděl, když se s Aqui’tach políbil. Zamrazilo ho, když si pomyslel, co všechno se mohlo stát. Normální zákazník nezůstane v obchodě několik hodin a nepřehrabuje zboží. Musel po elfce chtít něco víc. Přidal do kroku. Běžel nádherně osvětlenými ulicemi Silvermoonu, jehož pouliční pochodně vrhaly na budovy dlouhé temné stíny. Malá lucernička před obchůdkem s glyphy byla zhasnutá. Glea’ar se obával nejhoršího. Vrazil dovnitř. Uprostřed místnosti stál muž v plášti, který, jakmile elf vkročil do dveří, tasil dýku, udělal prudkou otočku, chytil Aqui’tach za trup a u krku jí přidržel kudlu.
„Ani se nehni,“ křikl na něho muž a jeho oči se rudě zableskly, „nebo je tahle křehotinka mrtvá!“
„Klid, jen klid,“ řekl Glea’ar. „Neubližujte jí, prosím. Řekněte mi, co chcete a já vám to obstarám.“
„To je tvoje děvka, co?“ zasyčel jedovatě chlap. „Dobře, dobře, dobře, ty mi pomoct můžeš,“ poznamenal a jeho oči se znova zableskly. „Přivedeš sem zbytek toho tvýho pošahanýho spolku, rozumíš? A pak je všechny do jednoho zabiješ. Myslíš si snad, že tě necháme, abys proti nám takhle zakročil?“
„Proti vám? Ty nejsi démon, tak proč tohle všechno?“ zeptal se elf.
„Nevíš nic, časy se dost mění. Ano, ano, vím, že nejsi z naší doby, můj pán mi to prozradil.“
„Kdo je to?“
„Nikdo, koho bys znal. A ty se přestaň kroutit, nebo ti ten tvůj krček podříznu!“ křikl na elfku, který se snažila vymanit se z útočníkova sevření.
„Přiveď je sem a já tu tvou couru ušetřím. To je fér nabídka ne? Zabiješ čtyři bezcenný lidi a zachráníš svou krasotinku. Máš deset minut.“
Glea’ar stál chvíli na místě, neschopen se pohnout.
„Jdi!“
„Ne,“ odpověděl chabě.
„Tys mě neslyšel? Zabiju ji klidně hned teď.“
Aqui’tach zakvílela, když jí čepel nože zatlačila na krk.
„Promiň mi, Aqui’tach,“ řekl Glea’ar.
Elf udělal téměř nepostřehnutelné gesto a dvojici před sebou odhodil do vzduchu. Neznámý útočník proletěl zdí do druhé místnosti. Aqui’tach narazila do poliček a zmizela v záplavě magických svitků. Chlap se sebral ze země a proskočil oknem. V tu chvíli přiběhl zbytek Quel’ban’dinoriel s několika silvermoonskými strážnými.
„Postarejte se o Aqui’tach!“ křikl elf a vydal se za násilníkem.
V běhu Glea’ar přimhouřil oči. Svět se zbarvil do tmavě modra. Věděl sice, že ten muž nebyl démon, ale jeho oči říkaly něco jiného. Nejspíš byl démonem pouze ovládaný. Jeho zrak pronikal stěnami domů. Pak zahlédl siluetu člověka, jehož hlava byla obklopena ohnivou září.
Takže ho přeci jenom ovládá démon.
Elf tušil, že to bude někdo z kultu Sargerasova Návratu. Měl se snažit udržet
Quel’ban’dinoriel v tajnosti. Doufal však, že pokud vystoupí se svým nápadem na veřejnosti, zastraší pak, alespoň dočasně, Sargerasovy stoupence. Díky svému zraku mohl muže snadno dohnat postranními uličkami. V jedné z nich ale chlapa ztratil. Zastavil se a rozhlížel se kolem sebe. Nikde ho však neviděl. Pak uslyšel zašustění pláště a podíval se k nebi. Muž byl celou dobu nad ním, nohama se opíral o zdi domů. Útočník padal přesně na Glea’ara. Ten viděl, jak se muži v ruce zaleskla čepel nože. Elf se zaštítil kouzlem. Čepel narazila na štít. Útok byl tak silný, že ochranná kopule v místě střetu praskla a nůž se dostal skrz. Štít však úplně nepovolil, kudla se zasekla o rukojeť a ke Glea’arovi se čepel nedostala. Útočník do Glea’arovy obrany vší silou kopl a elfův štít se roztříštil na tisíce kousků, které za letu mizely. Glea’ar ztěžka dopadl na zem. Muž vyskočil do vzduchu a vyšplhal po hladké zdi až na střechu budovy. Elf si všiml, jak po sobě nechal dosti hluboké díry a využil je ke šplhání. Během několika málo vteřin byl na střeše také a pokračoval v pronásledování. Muž v plášti přeskakoval z jedné budovy na druhou s takovou rychlostí, že mu Glea’ar stěží stačil. Běželi po hřebenech střech a krytiny pod jejich nohama praskaly. Muž se zastavil a čekal, až ho Glea’ar doběhne.
„Co kdybychom to skončili teď a tady?“ zeptal se ho.
„Já jsem pro,“ odpověděl elf.
Stáli na hřebeni střechy. Od pádu je dělila jediná chybička, stačilo, aby se jim smekla noha nebo aby udělali chybný krok stranou. Z takové výšky by byl pád smrtelný. Muž v plášti zvedl svůj nůž a natočil ho proti světlu tak, že se jeho čepel leskla na měsíčním světle. Glea’ar zaujal bojový postoj, zvedl ruce zaťaté v pěst. Jednu nohu dal dozadu a zapřel se o ni. Měl tak jistotu, že nespadne.
Muž vyrazil vpřed. Když už byl na dosah elfa, prudce bodnul před sebe. Glea’ar mu výpad odrazil rukama a pravou dlaní udeřil muže do obličeje. Útočník se zapotácel, udělal pár vrávoravých kroků zpět, ale útok ustál. Znovu vyrazil do útoku. Elf chytil ruku, se kterou útočník svíral dýku, zkroutil mu ji a praštil ho pěstí do hrudníku. Muž vyletěl do vzduchu, dýka mu vypadla z ruky. Při dopadu si narazil si záda o hranu střechy a svezl se až na její okraj, kde se zachytil dřevěného trámu. Držel se jednou rukou, ale bez problémů se jedním pohybem dostal zpátky na střechu. Vyběhl po její boční stěně a v mžiku opět stál na jejím vrcholu. Zuřivě zaútočil na Glea’ara. Ten všechny jeho rány pěstmi odrazil. Elf uhýbal před jeho údery. Když se mu muž chystal podtrhnout nohy, udělal přemet vzad, rukama se odrazil a dopadl opět na nohy. Mírně se zapotácel, když se pod ním šindele rozlámaly a jejich zbytky se svezly dolů, kde se roztříštily o zem. Stál na samém kraji střechy. Rozběhl se kupředu, vyskočil do vzduchu a chystal se nepřítele kopnout. Soupeř ho však jedním úderem srazil a udeřil ho do obličeje. Glea’arovi se zatmělo před očima. Schytal ránu přímo mezi oči. Z nosu se mu spustila krev. Útočník se krutě zašklebil. Glea’ar si otřel nos hřbetem ruky. V tu chvíli ho muž napadl pěstmi. Útok zleva úspěšně odrazil, druha rána ho však zasáhla plnou silou do břicha. Následoval kop zprava. Elf spadl a začal klouzat k okraji střechy. Marně se snažil zachytit se. Přepadl přes okraj, ale podařilo se mu zachytit se jednoho šindele. Muž pomalu kráčel k němu, udržet se na poměrně kluzké střeše mu nedělalo velké problémy.
„Vidíš, Glea’are? Nemůžeš vzdorovat Sargerasovu Návratu. Jeho moc je stejně velká jako Sargerase samotného.“
Elf si odplivl, protože krev, řinoucí se mu z nosu, se mu dostala do úst.
„Sargeras je dávno mrtvý,“ řekl.
„Možná v této době. V minulosti stále ještě žije a nebude trvat dlouho a budeme ho moct přivést sem, aby tu nastolil pořádek.“
„Nastolil pořádek? Řeknu ti, co Sargeras udělá. Až si bude jistý vaši oddaností, přijde sem a vše tu zničí, aby mohl v klidu čerpat energii tohoto světa a jakmile ho to tu přestane bavit, zničí samotnou planetu.“
„A nás odmění za to, že jsme mu umožnili dosáhnout toho, o co se celá léta marně snažil.“
„Sargeras se o moc nikdy nerozdělí.“
Muži zablesklo v očích.
„Zažil jsem, čeho je schopný. To, že ho chcete povolat do této doby je šílenost.“
„Nedovolím ti, abys znemožnil návrat našeho pána,“ řekl muž.
„A já nedovolím, aby se sem dostal. Už několikrát jsme mu znemožnili jeho příchod a já se postarám, aby tomu bylo tak i teď!“ křikl Glea’ar, sáhl k pasu a vytáhl svou dýku. Tu vší silou zarazil do nohy svého nepřítele. Čepel prošla skrz a zabodla se do střechy. Muž zařval bolestí, chytl se za nohu a snažil se si dýku vytrhnout. Glea’ar se mezitím vyšvihl zpátky na střechu, udělal otočku a vší silou kopl muže v plášti do zad. Ten ztratil rovnováhu a začal padat. Dýky zabodnutá do střechy nakonec povolila a neznámý se zřítil přes okraj střechy. Glea’ar se za ním ještě podíval, jestli je nepřítel doopravdy mrtvý. Zahlédl, jak temný stín,
svazující mužovo tělo i mysl, odplouvá pryč. Elf před sebe natáhl ruku a čekal. Vzduchem zasvištěla jeho dýka. Glea’ar ji chytil, zastrčil zpátky do pochvy a vydal se k Aqui’tachině obchodu.
Členové Quel’ban’dinoriel jí pomáhaly uklidit nepořádek, který Glea’ar vlastně původně udělal. Byli už téměř u konce. Aqui’tach odpočívala.
„Jak je jí?“ zeptal se Glea’ar. „Je v pořádku?“
„No, praštil jste s ní pořádně,“ řekl Aiell, „ale ano. Jen nějaké odřeniny a pořádná boule na hlavě. A co vy? Není vám nic?“
„Nic co bych nezvládl,“ odpověděl ledabyle Glea’ar.
„Dostals toho zmetka? Kdo to vlastně byl?“ chtěla vědět Aqui’tach.
„Stoupenec Sargerasova Návratu, obávám se. Doufal jsem, že veřejné zformování Quel’ban’dinoriel je zastraší, alespoň dočasně. Jenže se to nepodařilo tak, jak jsem čekal. Chtějí nás všechny vidět mrtvé. Proto se vás chci zeptat, jestli i přesto hodláte pokračovat. Nebudu vám lhát, bude to mnohem nebezpečnější, než jsme mohli čekat a navíc ohrožujete svým členstvím i svoje nejbližší. Pokud se rozhodnete Quel’ban’dinoriel opustit, nebudu vám bránit, ale i tehdy vám nemohu zaručit bezpečí.“
„Já zůstanu,“ řekla okamžitě Aqui’tach a chtěla se zvednout. Bolest jí to ale nedovolila a tak zůstala ležet.
„Já také, démoni mohou ohrozit jenom mě, nemám koho ztratit,“ přihlásil se Cerdwîll. Glea’ar zapřemýšlel, uvědomil si, že to byl právě Cerdwîll, kdo se dotkl jeho vědomí jako druhý při jejich prvním cvičení.
„Se mnou také počítejte, Glea’are,“ prohlásil hrdě Aiell. Tenhle mladý hoch měl sice talent, ale svou horlivostí a přehnanou snaženlivostí si akorát ubližoval. Kvůli své zbrklosti dělal chyby, ale Glea’ar věřil, že se Aiell časem naučí ovládat své emoce a bude z něho velký čaroděj.
Lorwann, silvermoonský kovář, se také rozhodl pokračovat. Jeho souhlas ale vyjadřoval se znatelným znepokojením. Pokud si Glea’ar vzpomínal dobře, měl Lorwann rodinu, dva malé syny a na cestě byl další potomek. Nedivil se proto, že se kováři nechtělo vystavovat nebezpečí i své nejbližší.
Sir’elle, pro Glea’ara pravděpodobně největší neznámá, dost odtažitá žena s černými vlasy, která se moc do konverzace s ostatními nezapojovala, dlouho s rozhodnutím otálela. Nakonec, což elfa velmi překvapilo, se rozhodla zůstat.
Quel’ban’dinoriel tuhle zkoušku přestálo. Vazby mezi jednotlivými členy zesílily. Glea’ar byl nakonec rád, že se něco takového stalo. Sice ublížil Aqui’tach, ale alespoň se projevila odhodlanost elfů bojovat proti zlu. Nebude trvat dlouho a Quel’ban’dinoriel naplno začne plnit svoji funkci, pro kterou byl stvořen.
Tue Feb 02, 2010 8:59 pm