Znovu kráčel po hlavní třídě k Sunfury Spire připraven požádat lorda Therona o povolení zformovat elitní skupinu potírající démony v Silvermoonu. Podle jeho představ by šlo o zhruba deset vojáků, kteří by patrolovali v ulicích města a hlídali by vstupní brány. Sám by je proškolil, jak zjistit, zda osoba, se kterou jednají, není démon. Bylo nezbytné, aby se Silvermoon očistil od vlivu Legie a jejích přívrženců. Glea’ar předpokládal, že i když je teď stín po smrti, budou ostatní stoupenci Sargerasova Návratu usilovat o přivedení jejich boha.
„Lorde Therone, promiňte mi, že vás vyrušuji, ale nesu vám dobré zprávy,“ řekl Glea’ar a poklonil se vládci Silvermoonu.
Theron přerušil debatu s nějakými muži a gestem ho vyzval, aby pokračoval.
„Jistě se k vám už donesla zpráva, že se nedaleko odtud zřítil dům. Mohu za to já a stín.“
„Takže je po všem? Stín je mrtev?“
„Ano, pane. Stín jsem zabil, ale obávám se, že zdaleka ještě není po všem. Jestli to mohu žádat, chci, abyste nechal nastoupit všechny vaše vojáky a já si mezi nimi mohl vybrat ty, kteří mi pomohou v boji proti démonům, nacházejícím se v Silvermoonu.“
„Kolik jich chceš?“
„Deset.“
„Deset?“ zařval Theron. „Potřebuji každého volného muže, aby dohlížel na bezpečí Silvermoonu. Jsme pod neustálými nájezdy nemrtvých a teď se k nim v poslední době přidali i démoni a ty po mně chceš, abych uvolnil deset vojáků?“
„Pane, chci vás jen upozornit, že tito muži budou dennodenně dohlížet na klid ve městě. Budete mít od nich pokoj. Naučím je, jak rozeznat démona od člověka…“
„A proč to nemůžeš naučit všechny?“ nenechal ho domluvit Theron.
„Na to není čas. Nezvládnu vycvičit v tak krátkém čase všechny vaše vojáky, aby dokázali bezpečně rozeznat temnotu. Proto jich chci jenom deset. Nic víc nežádám.“
Theron zapřemýšlel.
„Odpusť mi, Glea’are, ale nepůjde to.“
„Pak jsem tady skončil, pane,“ odsekl elf, otočil se na podpatku a odešel.
Ještě ten den večer se po silvermoonských veřejných místech objevila oznámení, která vyhlašovala, že kdokoli se chce stát členem Quel’ban’dinoriel a podílet se tak na obraně Silvermoonu, může přijít nazítří k vysoké věži mágů.
Když pak ráno Glea’ara probudil jeden z noviců a řekl mu, ať se podívá z okna, ustrnul elf úžasem. Musela se sejít snad půlka města ochotná pomoci. Rychle se oblékl a seběhl do přízemí. Jakmile vyšel ven na ulici, přivítal ho obrovský jásot. Netušil, jak mohli lidé vědět, že je to právě on, kdo oznámení vyvěsil, ale dav aplaudoval jemu. Vzedmula se v něm jakási pýcha a měl pocit, že by bylo vhodné, aby promluvil. Rozpřáhl ruce, lidé utichli, pak se Glea’ar zhluboka nadechl a pečlivě se rozmýšlel, co řekne.
„Vážení obyvatelé Silvermoonu, dovolte, abych se vám představil. Mé jméno je Glea’ar a svolal jsem vás sem, protože město potřebuje vaši pomoc. Jistě jste se vy a nebo vaši příbuzní stali oběťmi krutého řádění démonů přímo zde za zdmi města. Lord Theron mě požádal, abych mu pomohl řešit tuto situaci. Dnes z vašich řad vyberu deset lidí, lidí, kteří budou sloužit svému městu a ochraňovat ho. Naučím deset z vás, jak rozeznávat temné síly a bezpečně je odlišit od ostatních bytostí. Ti pak budou pomáhat silvermoonským hlídkám při pátrání po démonech, kteří pronikli do města, a budou kontrolovat u vstupních bran všechny příchozí cizince.“
„A kdo nás bude vybírat?“ ozvalo se z davu.
„Já,“ odpověděl Glea’ar. „Prověřím vaše vrozené dispozice. Někteří z vás mají určitě jistý smysl, který je citlivý na zlo.“
„Je tohle legální? Schválil to lord Theron?“
„Jak už jsem říkal, lord Theron mě požádal o pomoc a já ji přijal. Jestli dovolíte, vytvořte mi, prosím, místo. Projdu teď mezi vámi a na koho ukáži, ten půjde se mnou a oficiálně se stane členem Quel’ban’dinoriel. Ti, kdo nebudou vybráni, mohou pak být nápomocni později, pokud budou chtít.“
Davem se vytvořila široká ulička. Glea’ar napřáhl ruce a vydal se mezi masu lidí. Jeho schopnosti ho postupně navedli k deseti lidem, kteří byli pravděpodobně nejvhodnějšími kandidáty na post stopaře démonů. Těm pak řekl, aby ho následovali do vysoké věže. Když se za Glea’arem zavřely dveře, lid se rozešel.
„Situace v Silvermoonu je vážná, proto jsem si vás vybral. Času není nazbyt, předem upozorňuji, že naučit vás vycítit démony v tak krátkém čase bude velice namáhavé. Pokud by to tedy někdo chtěl vzdát už teď, může odejít…“
Když se nikdo nezvedl k odchodu, Glea’ar pokračoval a vylíčil svým novým studentům, co je čeká a jak na tom Silvermoon doopravdy je.
„Trénink započneme zítra za rozbřesku. Kdo se opozdí, je automaticky z výuky vyloučen. Pro dnešek je to vše, můžete odejít, kromě vás,“ řekl a ukázal na ženu.
Byla to velice pohledná, mladá elfka. Měla lehce vlnité, zrzavé vlasy a uhrančivý pohled.
„Čím vám mohu posloužit, Glea’are?“
„Máte velké nadání. Jak se jmenujete?“
„Aqui’tach.“
„To je velice neobvyklé jméno, není ani elfské, odkud je?“
„Je to jméno po mé babičce, nebyla tak docela elfka.“
„Každopádně jste po ní zdědila velký dar, cítím to…“
„Ehm,“ odkašlala si dívka, „nechci být nezdvořilá, ale jestli mi nic nechcete, ráda bych šla, nemůžu nechat svůj obchod bez dozoru.“
„Čím se živíte?“
„Jsem inscriptorka,“ usmála se a její obličej získal na hrdosti.
„Jistě velice zručná, vaše schopnosti budou pro Quel’ban’dinoriel velkým přínosem.“
„Budu se snažit, jestli dovolíte, ráda bych se vrátila do obchodu.“
Glea’ar pokynul rukou a elfka ho opustila. Cítil v ní zvláštní sílu. Ať už byla její babička kdokoli, spojením elfa a jí vzniklo něco unikátního. Jestli se smísily dva různé druhy magie, o čemž Glea’ar nepochyboval, měl ve svých řadách úžasnou posilu. Quel’ban’dinoriel, jak se zdálo, už od začátku přinášel užitek.
Mon Jan 18, 2010 9:25 pm