Cerdwîll byl ráno v pořádku, neměl už žádné problémy. Hlava ho bolet přestala a sám se cítil velice dobře. Nevěděl, jestli za to má děkovat Aqui’tach a jejímu glyphu nebo jestli přeludy odezněly samy od sebe. Ať tak či onak, ráno odvedl Hordu do jednací místnosti, kde se konalo shromáždění. Ranní shon se obešel bez problémů a elf byl za to velice rád, potřeboval si ještě odpočnout a urovnat si myšlenky v hlavě. Chtěl zjistit, kdo byl ten povědomý hlas. Jakmile zástupci Hordy usedli na svá místa, odebral se Cerdwîll do eversongských lesů, aby si vyčistil hlavu. Procházel se prosluněnými mýtinami a z plných plic si užíval čerstvého vzduchu. Na jednom palouku se posadil, zkřížil nohy a zavřel oči, meditoval.
Krátce poté, co se posadili členové rady Hordy, dorazila i Aliance. Král Wrynn počastoval všechny přítomné nenávistným pohledem a už od svého příjezdu dával celé Hordě najevo, jak nerad se s nimi stýká osobně. Věděl ale, že hrozba, které by měl následně čelit sám, by byla nezvladatelná, proto nakonec na jednání dorazil. Za ním kráčela Tyrande, která pokývala hlavou na pozdrav. Většina členů Hordy její pozdrav opětoval. Ve dveřích se dále objevila postava draeneie Velena, Magni Bronzebearda a nakonec Gelbina. Gnome všechny přivítal zamáváním a širokým úsměvem.
Když všichni zasedli, Glea’ar s Tyrande si podali ruce na znamení, že první den jednání oficiálně započal. Kněžka na svého přítele mrkla, věděla, jak je elf nervózní. Jeho ráno nebylo tak jednoduché jako Cerdwîllovo. Dva doprovodné vojáky zachvátila nějaká zvláštní choroba a nyní byli ošetřováni v silvermoonské nemocnici. Jejich stav byl vážný. Pokud by zemřeli, jednání by nabrala jistě nebezpečný směr. Lékaři dělali, co mohli, aby jejich smrti zabránili. Glea’ar plánoval, že jakmile jednání skončí, půjde se za nimi podívat. Posadil se do čela stolu, po jeho levici zasedla kněžka a zbytek se rozsadil podle zasedacího pořádku. Děvčata se nakonec rozhodla, že oválný stůl rozdělí napůl. Na jedné polovině byl rudý ubrus se znakem Hordy a na té druhé modrý se znakem Aliance.
„Vítejte, panové…a dámo,“ dodal s úsměvem, Tyrande mu pomáhala s překladem. „Jistě víte, proč jsme se tu dnes sešli, dovolte mi, abych vás s tím ještě obeznámil, abychom měli všichni jasno.“
Místností se přehnalo souhlasné mručení.
„Děkuji. Jak všichni víte, našimi městy se šíří zlo, démoni žijí mezi námi a způsobují nám spoustu problémů. Podařilo se nám odhalit existenci jisté organizace, Sargerasova Návratu, který využil našich znalostí o cestování časem a chce přivést temného boha do naší časové roviny. Jsme tu, abychom jim v tom zabránili. Jenom společným úsilím se nám může podařit Sargerasův Návrat zlikvidovat…“
„Promiňte mi malou připomínku. Sin’dorei něco podělali, proč bychom vám měli pomáhat, vaši chybu napravit?“ ozval se Wrynn.
„Ano, přiznáváme svou chybu, ale tenhle problém se nedotýká jenom nás. Sargerasův kult měl své zvědy všude, dokonce i mocný Stormwind se nedokázal jejich vlivu ubránit…“
„Naznačuješ tím, že Stormwind je nějaká troska?“
„To bych si nikdy nedovolil, pane,“ odpověděl Glea’ar. „Chtěl jsem tím naznačit, že tito démoni jsou mnohem úskočnější a podlejší než cokoli, s čím jste se doposud setkali a je třeba se mít na pozoru. Mají své zvědy po celém městě a pátrají po všem, co by jim pomohlo uskutečnit jejich cíl, přivést Sargerase znovu k životu. Náš objev jejich cestu k cíli pouze urychlil. Kdybychom je neobjevili a nezjistili, co mají v plánu, pravděpodobně by se postupně dostali až ke splnění svého úkolu a Azeroth by nebyl připraven. Takhle máme alespoň šanci se bránit.“
Wrynna odpověď uspokojila.
„Naše nedávné výzkumy ukázaly, že přivolání Sargerase do Azerothu by mohlo trvat měsíce, možná i roky. Jenže v Outlandu je podle našich odborníků jiná časová křivka, než v Azerothu. V Outlandu bude možné povolat Sargerase už za necelý týden.“
Mezi přítomnými to zašumělo. O tomhle neměli tušení.
„Sám jsem se tuhle zprávu dozvěděl teprve nedávno. Máme pouze několik dní, abychom se dohodli o spojenectví a případně začali budovat obranu. Moji lidé z Quel’ban’dinoriel jsou cvičení na boj s démony, rád bych, kdyby se spolek rozrostl o další členy všech ras, aby to byl jakýsi pojící celek…“
„Proč byl tenhle spolek založen?“ chtěl vědět Velen.
„Quel’ban’dinoriel vznikl nejprve proto, aby vymýtil kořeny zla z města. Společně s tímto úkolem vyvstala potřeba zastavit postup kultu a návrat Sargerase.“
„Jak máme vědět, že nebyli cvičení pro to, abyste nás tu pak mohli zabít?“ chtěl vědět Gelbin.
„Kdybychom vás chtěli zničit, udělali bychom to hned, jak byste sem vešli, milý Gelbine, a bylo by trochu nelogické chtít ve svých řadách i alianční zástupce, kdybychom se vás chtěli zbavit. Ujišťuji vás, že od nich vám žádné nebezpečí nehrozí. Máte moje slovo.“
„Pche!“ ozval se Wrynn. „Slovo zrádců pro mě nic neznamená.“
Glea’ar na jeho poznámku nereagoval. Události po své smrti moc nestudoval po příjezdu do Silvermoonu, věděl pouze, že nějaký čas byli Sin’dorei pod vedením lidí a ženy jménem Jaina Proudmoore.
„Chtěl bych vás poprosit, abyste si uvědomili jednu věc. Nejsme tu od toho, abychom zabavovali území jiných ras, případně jinak měnili vlastnictví někoho jiného,“ zadíval se na Sylvanas a na Wrynna. „Jsme tu, abychom zabránili vlastnímu zničení, nikdo nemá právo cokoli požadovat, prosím vás, dohodněme se na dohodě o spojenectví, alespoň dočasné a slibme si, že ostatním nebudeme házet klacky pod nohy.“
Postupně přejel pohledem všechny účastníky, kteří jeden po druhém souhlasili. Jen Sylvanas a Wrynnovi chvíli trvalo, než svůj souhlas s nelibostí vyjádřili. Oba dva chtěli prohlásit Lordaeron definitivně za svůj.
„Co z toho budu mít, když po skončení platnosti smlouvy budu neustále pod útokem Aliance, která moje město na pokoji nenechá?“ ozvala se Sylvanas.
„Není to vaše město, mylady,“ ozval se Wrynn. „Dovoluji si vám připomenout, že Lordaeron patřil odjakživa lidem.“
„Dost!“ ozval se Glea’ar. „Sylvanas, mohl bych tě poprosit, aby sis svoje připomínky šetřila? Jistě se nám pak při výstavbě smlouvy budou hodit a vy, Wrynne, jak už jsem říkal, nejsme tu od toho, abychom řešili, co patří komu. Každý z nás máme podobné problémy, odsuňme je, prosím vás, stranou a řešme podstatnější věci.“
„Moje město je pro mě velice podstatné, Glea’are!“ zasyčela Sylvanas.
„Omlouvám se, ale jestli se nesoustředíte na to, kvůli čemu jsme sem přišli, tady jsou dveře a budu nucen vás požádat, abyste nás opustili,“ řekl elf a ukázal za sebe.
Sylvanas se chvíli tvářila vzdorovitě a vypadalo to, že doopravdy odejde, nakonec ale zůstala sedět. Wrynn taktéž.
„Rád bych, kdybychom začali přemýšlet nad zněním naší dohody. Čeho všeho se bude týkat a co v ní bude zahrnuto? Připomínám, že jde o spolupráci a vzájemnou podporu, nikoli o vyřizování si starých účtů nebo rozvíjení vlastního vlivu.“
Několik minut bylo ticho.
„Mladý elfe,“ ozval se hluboký hlas, byl to Cairne, „Thunder Bluff je ochoten pro všechny připravit pomoc přírody. Máme obrovskou znalost přírody a naši šamani jsou schopní komunikovat se samotnou Matkou. Mohli bychom pro vás připravit spoustu silných magických lektvarů pro boj s naším společným nepřátelům. Moji vojáci jsou ti plně k dispozici a svými dovednostmi léčitelů i bojovníků by ti mohli být silnou oporou. Dále nabízíme zásoby jídla a vody.“
„Děkuji vám, Cairne, vaši pomoc jistě uvítáme,“ usmál se Glea’ar. „Nějaké vaše mágy bychom mohli přijmout do Quel’ban’dinoriel.“
Cairne pomalu pokýval hlavou na souhlas.
„Stejně jako taureni, tak i my nabízíme svoje služby,“ ozvala se Tyrande. „Poskytneme potřebnou vojenskou sílu a svoje vědomosti a znalosti magie.“
„Ironforge poskytne potřebné zbraně a vybavení. Trpaslíci pro vás ukovají vše, co bude potřeba, Glea’are,“ řekl Magni.
„Orkové nabízejí svou zuřivost a sílu v boji, stejně jako schopné čaroděje, kteří se specializují hlavně na boj s démony, abychom se již nikdy nestali jejich sluhy,“ nadhodil Thrall.
„Gnomové vám mohou poskytnou svoje znalosti mechaniky a v boji poskytnout svoje vynálezy a stroje,“ řekl Gelbin.
„Myslím, že trollové jsou odhodlaní bojovníci a naše znalosti tajemných rituálů také jistě oceníte,“ promluvil Vol’jin.
„Draeneiové nabízejí svou čest, sílu a odhodlání…nehodláme se znovu poklonit démonům.“
„Kdyby se podařilo Sargerasovi dostat se na tento svět, Forsaken by nikdy neexistovali a to nemůžu dopustit,“ ozvala se Sylvanas. „Máš moji podporu, Glea’are, žádej od nás, co bude potřeba.“
„Lidé jsou vám také k dispozici. Máme spoustu plodin a jistě i naši nejlepší muži budou souhlasit s bojem proti tak velké hrozbě,“ řekl Wrynn.
„Děkuji vám. Pomoc bude třeba ode všech ras, zapomeňte na sváry, které mezi námi jsou, zapomeňte rozdíly, které mezi námi jsou. Je třeba jednat jako jeden, jinak nikdy neuspějeme,“ řekl Glea’ar.
Jednání se táhlo dlouho do večera. Obě dvě strany se nakonec domluvily na vzájemné podpoře. Rozhodly o společném postupu, výměně informací z celého světa a o dočasném příměří. Každý byl nakonec s jednotlivými podmínkami spokojen, což Glea’ar sám o sobě považoval za veliký úspěch. Nápady se s příchodem večera pomalu vytrácely až Glea’ar nakonec zasedání ukončil. Delegace se rozešly do svých ubytoven.
„Probíhalo to docela dobře, ne?“ zeptal se Glea’ar dívek.
Celý spolek seděl v sídle a sděloval si informace.
„Ano, byli v klidu, alespoň dnes,“ odpověděla Aqui’tach.
„Co jste vyjednali?“ chtěl vědět Lorwann.
„Vzájemnou podporu, výměnu informací a příměří. Nemělo cenu se zabývat nějakými podstatnějšími detaily, ještě bychom rozpoutali hádku. Nejprve bylo důležité všechny spojit nějakou společnou myšlenkou. Nejsme nepřátelé, ale spojenci, alespoň na nějaký čas a podle toho musíme jednat. Co ty, Lorwanne, něco podezřelého?“
„Ne, za celou dobu nikdo nic nehlásil, všichni vojáci jsou v pořádku.“
„Cerdwîlle?“
„Já také nic nemám, jinak…cítím se skvěle.“
„Fajn,“ usmál se Glea’ar. „Děvčata?“
„Je to makačka, ale zvládáme to…“ řekla Sir’elle.
„Doufejme, že problémy se nám vyhnou co největším obloukem,“ prohodil Glea’ar.
Druhý den však už věděl, že to zakřikl.
Mon Jul 26, 2010 3:15 pm