Kapitola dvacátá sedmá - Procitnutí

„Promiň mi za to, co se chystám udělat, snad mi to někdy odpustíš,“ řekl Lorwann, když klečel u Cerdwîllova lůžka. „Je to ale jediný způsob, jak ho vylákat sem. Snad mi to poskytne dostatečnou výhodu, abych tě pomstil.“
Ještě ten den, co Lorwann přenesl Cerdwîlla na ošetřovnu, začal osnovat svůj plán pomsty. Měl v plánu použít přítele jako návnadu a vylákat démona z jeho skrýše. Pro Cerdwîlla vyžádal samostatný pokoj, aby náhodou nedošlo k zranění někoho nevinného. Když padla noc, ukryl se Lorwann pod Cerdwîllovu postel a čekal. Ten muž, kterého potkal v chatrči, mu tvrdil, že démon už ví, že Cerdwîll nezemřel. Také mluvil o jeho touze dokonat dílo, které započal. Do pokoje svítil měsíc a jeho mdlé světlo rozehrálo po celé místnosti děsivou hru stínů. Občas po bělostném kotouči proplul temný mrak a světlo potemnělo. Byla chladná noc. Lorwann ležel s rukama založenýma na prsou. V dlaních svíral jílec svého meče. Najednou zaslechl slabý zvuk. Jako kdyby se po kamenné podlaze něco plazilo. Byl to šustivý zvuk. Lorwann se snažil zahlédnout zdroj zvuku, nemohl se ale hýbat, aniž by prozradil svou skrýš. Pak zahlédl lem pláště u svých nohou. Hned nato zahlédl i chodidla a lýtka. Nohy přešly k čele postele, kde pokojně dřímal Cerdwîll. Místností se rozlehl tichý sykot, po kterém Lorwannovi naskočila husí kůže. Setřásl ze sebe strach, kterým ho ten příšerný zvuk zasypal. Věděl, že je potřeba jednat rychle.
Teď, nebo nikdy.
Chytil meč a sekl s ním do strany. Narazil však na nečekaný odpor. Démon se v té jedné vteřině, co čepel putovala vzduchem, stačil sehnout až k nohám, rukou chytil svištící meč do ruky. Ten se mu zarazil do dlaně. Démon nehnul ani brvou. Podíval se svýma zlatě svítícíma očima, které připomínaly oči hada. Démonovy zorničky se stáhly vztekem. Zuřivě zasyčel, vyškubl Lorwannovi meč z ruky a vytáhl kováře zpod postele. Mrštil s ním přes celou místnost. Elf se odkutálel ke zdi.
Jak se mě dokázal dotknout? Proč má kouzla nefungovala? ptal se Lorwann sám sebe. Démon se bleskurychle přesunul ke zvedajícímu elfovi. Chytil ho pod krkem a znovu
s ním hodil o zem.
„Kdo sssssi myssslíííššš, že sssssešš, červe?“ zařval démon.
„Ten, kdo to s tebou dnes v noci skoncuje,“ odsekl Lorwann a konečně se postavil. Vrhnul po nepříteli zlatavou kouli. Protivník se zkroutil do bizarního tvaru a kouzlu se vyhnul. Pak udělal několik krkolomných přemetů, jako kdyby vůbec neměl páteř a skočil na Lorwanna. Kovář se však stačil včas vyhnout páru dlouhých drápů, které se zabodly do stěny. Elf přešel do protiútoku. Než stačil démon pařáty ze zdi vytáhnout, praštil ho Lorwann vší silou do obličeje. Při úderu mu srazil kápi zakrývající mu tvář. Lorwanna nepřekvapilo, když zjistil, že jeho protivník má kobří hlavu. Pak si všiml i hadího ocasu, zakončeného lesklým bodcem. Démon se otřepal a vyrazil na svou oběť. Ta mezitím využila jeho zaváhání a rozběhla se pro svou zbraň. Démonův ocas vystřelil vpřed jako harpuna a zabodl se kousek nad Lorwannovou hlavou. Elfa zasypala sprška prachu a rozdrobeného kamení. Plaz neváhal a zaútočil znovu. Tentokrát byl elf připraven. Výpadu se vyhnul, bodec ho o několik málo centimetrů minul, a zaťal meč do démonova ocasu. Z rány vytryskla tmavě zelená krev, která stříkala všude kolem, jak sebou démon, zkroušený bolestí, házel na všechny strany. Drásal zdi svými pařáty a zanechával na nich hluboké rýhy, syčel a zmítal se. Po několika vteřinách se jeho běsnění soustředilo na původce jeho bolesti. Několika údery, které byly pro Lorwanna naprosto nepostřehnutelné, srazil kováře k zemi a odzbrojil ho. Démonovy zorničky se znovu zúžily, tentokrát krutou radostí. Ve chvíli, kdy se jeho drápy téměř dotýkaly Lorwannova krku, aby přeťaly krkavici, démona smetl jakýsi modrý proud energie. Kouzlo ho narazilo na zeď. Had se snažil vzdorovat, ale síla onoho paprsku byla natolik silná, že po chvíli démonovo tělo úplně rozmačkalo. Tělo, nebo spíše to, co po něm zbylo, se ještě okamžik snažilo vzdorovat mocnému proudu, i když kouzlo už bylo zrušeno. Démon ještě tiše syčel a nakonec definitivně umlkl.
„Jsi v pořádku?“ zeptala se postava, stojící vedle postele.
„Já? V tom nejlepším, ale co ty? Začínal jsem o tebe mít strach.“
„Mě už je dobře, jen si ještě potřebuji odpočnout.“
„Budeš schopen zítra odcestovat? Thunder Bluff mi dal souhlas a Thrall mi mezi řečí naznačil, že s ním můžeme počítat, ale konečné rozhodnutí padne až zítra za úsvitu.“
„Asi bychom se měli na to pořádně vyspat,“ řekl Cerdwîll.
„No, já určitě…budeš chtít ještě v noci pohlídat?“
„Tys mě hlídal?“
Lorwann se zašklebil, ačkoli si pak nebyl úplně jistý, jestli to Cerdwîll v té tmě postřehl.
„Dnes už to asi zvládnu sám, děkuji.“
„Vítej zpět mezi námi.“