Kapitola dvacátá osmá - Napříč Azerothem

„Co se mu stalo?“ vykřikla Aqui’tach, když Glea’ar vrazil do dveří základny Quel’ban’dinoriel.
Glea’ar přešel ke kožené pohovce, položil na ni Aiellovo tělo a zhroutil se k zemi
v neutuchajícím pláči.
„Nechal jsem ho…nechal jsem ho, aby ho zabil,“ řekl, téměř mu nebylo rozumět.
Aqui’tach se k němu sklonila a chytila ho za ramena. Pokusila se ho obejmout a on jí oddaně vklouzl do náruče. Třásl se po celém těle.
„Co se to tady děje?“ zeptala se Sir’elle. Byla ve vedlejší místnosti a právě připravovala pro sebe a Aqui’tach čaj. Právě vcházela do pokoje s kouřícími šálky. Po několika málo vteřinách, kdy si uvědomila, co vidí, upustila zděšením oba dva hrníčky. Ty se rozletěly na milion kousků hned, jak se dotkly země.
„Ach ne! Snad není…“
Aqui’tach se na Sir’elle podívala uslzenýma očima. Stačil právě tenhle jediný pohled, aby dívka vše pochopila. Přešla k Aiellovi a pohladila ho po jeho krátkých, černých vlasech. Smutně se usmála. Chytila ho za ruku, cítila, jak ji studí do dlaně. Pořád jakoby doufala, že se mladík probere. Vypadal, jako kdyby to tušil a jenom čekal, aby všechny tři pořádně potrápil. Určitě se za chvíli probere a bude se smát. Glea’ar mu vrazí pohlavek a pak se tomu všichni zasmějí, jenže čas pomalu ubíhal a Aiell se neprobíral.
Aqui’tach se podařilo svého miláčka uklidnit. Chytila jeho obličej do dlaní a zadívala se mu do očí.
„Co se stalo, lásko?“
Sir’elle mezitím pustila Aiellovu ruku a klekla si vedle Aqui’tach.
Glea’ar se zhluboka nadechl a pak začal vyprávět.
„…a než jsem je stačil doběhnout, démon si dokázal prohodit podobu s Aiellem a před mýma očima ho vítězoslavně zabil. Nevím, proč jsem v tu chvíli nic necítil, mohl jsem tomu přeci zabránit.“
Děvčata nevěděla, co mu na to mají odpovědět. Glea’ar měl pravdu, mohl démonovu lest odhalit, stačilo být jenom trochu opatrný.
„Nevím, co se stalo, nevím…je to moje chyba, že zemřel.“
„A dostal jsi toho hajzla?“ zeptala se Sir’elle.
„Ne…přenesl se…já…potřeboval bych si lehnout,“ řekl Glea’ar.
„Odvedu tě do tvého pokoje,“ nabídla se pohotově Aqui’tach.
„Ne, to zvládnu sám.“
„Chceš, abychom vyrozuměli Aiellovi rodiče?“
„Děkuji, Aqui’tach, ale udělám to já. Vy zatím dokončete přípravy. Možná budu potřebovat, abyste zašli za Theronem a přiměli ho přijmout Kaldorei místo mě.“
Dívky se na sebe podívaly. Došlo jim, že Glea’ara ještě nikdy neviděly takhle zbědovaného, ani po boji se stínem. Samy na tom nebyly moc dobře, ztratily velice dobrého přítele, ale nemohly tušit, jaké to je, když někdo dopustí, aby druhého zavraždili. Aqui’tach si dobře pamatovala, jak jí bylo, když ji držel jako rukojmí stínem posedlý vrah. Ještě dnes cítila dotek jeho nože na krku a v noci ji budila jeho tvář zkřivená šílenstvím. Ta jediná vzpomínka ji vyděsila. Možná jí právě něco došlo a to ji polekalo ještě víc, než nejhorší noční můra.
„Sir’elle?“
„Ano?“ otočila se na ni černovláska. Omývala Aiellovi obličej a čistila mu okolí rány.
„Stín…on nejspíš žije.“
Málem jí z ruky vypadla houbička, ale dokázala ji udržet v ruce. Cítila by se už doopravdy trapně, kdyby jí podruhé za několik málo minut vypadlo znovu něco z ruky.
„Cože?“ vyjekla.
„Uvažuj. Od začátku Quel’ban’dinoriel usiluje o jeho zničení. Nejprve se pokusil zabít Glea’ara, ještě předtím, než spolek vůbec vznikl. Pak chtěl zabít mě, aby Glea’arovi co nejvíce ublížil a poté se mu podařilo zabít Aiella. Obávám se, že Lorwann a Cerdwîll jsou také v nebezpečí.“
„Ale Glea’ar neříkal nic o tom, že by cítil přítomnost stínu.“
„Kdyby se prozradil, ztratil by velkou výhodu. Proto poslal jenom svoje poskoky.“
„Stín ale zemřel. I když se ho Glea’ar snažil vycítit nic…“
„Přiznávám, že v tomhle je moje teorie děravá, ale třeba dokázal stín vyvinout nějakou obranu proti Glea’arovi. Podařilo se mu vymyslet jakési kouzlo a to pak použil i na svoje nohsledy. To by vysvětlovalo, proč Glea’ar nedokázal odhalit toho démona.“
„Tohle je dost divoká teorie, Aqui’tach…“
„Ano, to přiznávám, ale všechno by to vysvětlilo.“
„Měla by ses svěřit Glea’arovi. Já se zatím spojím s Lorwannem a varuji ho.“
„Na to sama nebudeš stačit. Pomůžu ti,“ odpověděla Aqui’tach a chytila elfku za ruku. „Připravená?“
Sir’elle kývla hlavou a obě dvě dívky naráz zavřely oči.
Jejich zlatavé vědomí se spojily a vyrazily napříč Azerothem. S úžasnou rychlostí, jakou cestovaly, brzy dorazily k břehům Kalimdoru. Nejprve chtěly vyhledat v Orgrimmaru Cerdwîlla a byly velice překvapené, když tam objevily i Lorwanna. Vycítily, že něco není v pořádku. Cerdwîllova mysl byla velmi oslabená.
Lorwanne? zaznělo mu hlavou. Slyšel dva známé hlasy, které se navzájem mísily a vytvářely ozvěny.
Aqui’tach, Sir’elle, jste to vy?
Ano, jsme, chvíli váhaly, nevěděly, zda mají nejprve sdělit Lorwannovi špatné zprávy, a nebo jestli se zajímat o Cerdwîlla. Co se stalo Cerdwîllovi?
Napadl ho démon a vážně ho zranil, ale měl by se z toho dostat.
Kovář ucítil, jak se děvčata roztřásla.
Co se děje? zeptal se.
Je v pořádku?
Už ano.
Lorwanne, Aiell zemřel.
Cože? Kdy, jak?
Napadl ho nějaký démon, myslíme si, že to byly cílené útoky, nic náhodného. Byl s ním Glea’ar, ale nedokázal ho zachránit.
Lorwann se odmlčel.
Je velice důležité, abyste na sebe dávali pozor, Lorwanne. Bojíme se, že za vším stojí stín.
Ale…
My víme. Až se vrátíte, tak vám to vysvětlíme. Už spojení dlouho neudržíme. Chtěly jsme vás varovat. Dávej tam na něho pozor.
Vyřiďte Glea’arovi, že může začít přesvědčovat Therona. Máme souhlas jak Thunder Bluff, tak i Orgrimmaru.
Alespoň nějaká dobrá zpráva. Aiell prý získal podporu Undercity, takže zbývá už jenom Silvermoon. Prosíme vás, vraťte se, co nejdříve to bude možné.
Hlasy Lorwannovu mysl opustily. Na druhém konci světa otevřely dvě dívky oči.
„Někomu jsme tady asi šlápli na kuří oko,“ řekla Aqui’tach.
„Jak to myslíš?“
„Podle mě se stín dozvěděl, že se chystáme kontaktovat spojence a zajistit příměří s Aliancí, abychom společně zničili Sargerasův Návrat.“
„A ty myslíš, že chtěl jednáním zabránit?“
„Spíš chtěl využít toho, že Quel’ban’dinoriel bylo roztříštěno a postupně zlikvidovat všechny členy. Měl by to mnohem jednodušší, než stát proti všem najednou.“
„Jdeš to říci Glea’arovi?“
„Nebude ti to vadit?“
„Klidně jdi, ještě zajdu do jednací síně a podívám se, jestli je vše připraveno. Zítra by měli dorazit Kaldorei, nesmíme dopustit, aby někde něco selhalo.“
Aqui’tach se na ni usmála a vydala se k východu. Mírně se zapotácela.
„Jsi v pořádku?“
„Ano. Jen to kouzlo mě trochu vyčerpalo.“
„Jo, to mě taky.“
Společně opustily sídlo Quel’ban’dinoriel. Když za sebou zavřely dveře, magická ochrana místa se znovu spustila.