Kapitola dvacátá druhá - První úspěchy

„Já jsem absolutně proti obnově společenství!“ řekl Varimathras a praštil pěstí do stolu.
Síň se zachvěla pod náporem stařešinů z Undercity, jak křičeli jeden přes druhého, aby mohli vyslovit svůj názor. V čele dlouhého kamenného stolu seděla lovkyně Sylvanas a celému tomu tyátru přihlížela. Složila si hlavu do dlaní. Vypadala vyčerpaně. Neměla už sílu radu města překřičet. Zvedla se a nepozorovaně se vytratila ze síně. Procházela se o něco tiššími a klidnějšímu ulicemi města. Konečně měla klid. Vše se jí hroutilo. Nezávislost a jednotnost Forsakenů se začala hroutit. Arthas a Aliance začínali mít navrch.
„Mohu vám nějak pomoci, má paní?“ ozvalo se za ní.
„Aielle,“ řekla. Už se ani nesnažila skrývat své pocity. Byla unavená a podrážděná. „Ne, myslím, že nemůžeš. Ledaže bys vrátil čas a nikdy nenavštívil mé město s dopisem od Glea’ara. Tenhle spor patrně položí Undercity.“
„Nemusel by. Vždyť jenom stačí podepsat smlouvu, nic na tom není. Nemusíte se rozhodovat podle rady.“
„Jenže pokud nechci vyvolat revoltu, musím naslouchat tomu, co chce město.“
„Tak naslouchejte. Uspořádejte referendum. Ať si ti aristokratičtí dědci políbí…ehm…zadnici. Je třeba jednat rychle a vy to víte. Spojenectví je více, než nutné. Jestli k němu nedojde, bude celému Azerothu hrozit veliké nebezpečí. Lidé o tom musejí vědět.“
„Máš pravdu, Aielle. Není jiná možnost, než nechat rozhodnout lid.“
Sylvanas vyšla rázným krokem zpět do Apothecaria, kde se konala schůze. Cítila se opět silně a sebejistě. Aiell ji následoval, chtěl vědět, co se bude dít.
Hluk v síni nezeslábl ani trochu.
„TICHO!“ zařvala bez okolků lovkyně. „Vidím, že jste nevznesli ani jediný návrh. Proto jsem se rozhodla pro referendum.“
V sále se okamžitě zvedla vlna protestu. Stařešinové namítali, že je jejich výsadou se podílet na správě města a že oni mají právo rozhodovat o jeho osudu.
„Stejně tak vám tato výsada může být odebrána,“ řekla jedovatě Sylvanas. „Lidé musí vědět, čemu se budou muset postavit. A nechci slyšet žádné připomínky, všichni víme, že k tomu musí dojít. Odložte teď vaši pýchu a udělejte, alespoň jednou ve svém životě, něco prospěšného.“
Hlasitý hovor přešel do tiché a klidné diskuze.
„Máte pravdu, Sylvanas,“ ozval se jeden z rady. „Máte mou plnou podporu.“
„Pokud bude třeba, zvednu pro vás ruku, lady,“ řekl další.
Postupně se k nim přidávali další a další.
„Varimathrasi?“ zeptala se Sylvanas.
„Nelíbí se mi to, Sylvanas, při vší úctě. Je to však pravděpodobně nejlepší řešení. Proto s tím souhlasím.“
V očích lovkyně se odráželo vítězství. Ohlédla se přes rameno a usmála se na Aiella. Elf viděl, jak se její šedé rty formují do poděkování. Aiell pokýval hlavou na znamení, že rozumí. Sylvanas mohla být hrdá.
Ještě ten den bylo obyvatelstvo Undercity vyrozuměno o nebezpečí, které hrozilo celému společenství. Na druhý den se mělo konat referendum. Bylo sice připravené velice narychlo, ale nejdůležitější náležitosti byly splněny. Voleb se účastnilo velké množství lidí. Brzy odpoledne se volební místnost uzavřela a poté došlo k sčítání hlasů.
Sylvanas netrpělivě přecházela po svých komnatách a čekala na výsledek. Jako vůdkyně města nesměla být u voleb přítomna, aby nehrozilo zmanipulování hlasování. Stejně tak všichni z rady se v tu dobu nesměli k Apothecariu přiblížit. Ještě ten den byly hlasy sečteny a výsledek byl zkontrolován.
„Má paní, už znají výsledek,“ řekl Aiell, když zaťukal na její dveře a vešel dovnitř.
Sylvanas vypadala velice nedočkavě. Vůbec netušila, co by měla čekat, ale věděla, že ať dopadlo hlasování jakkoli, výsledkem se bude řídit.
V místnosti, kde se vyhlašovaly výsledky, už byla shromážděna rada i několik zvědavých obyvatel města. Na vyvýšeném místě stál Forsaken oblečený v rudé robě. V rukách svíral zapečetěný svitek. Napětí v sále začínalo být neúnosné.
„Na co čeká?“ pošeptala Sylvanas do ucha Aiellovi.
„Ještě nedorazili všichni ti, kdo sčítali hlasy.“
„Chtějí zveřejnit nejprve jednotlivé výsledky a až nakonec celkové rozhodnutí,“ řekl muž stojící za Sylvanas.
Konečně se na pódiu objevili i zbylí Forsakeni.
„Děkujeme vám mnohokrát za vaši trpělivost. Byla to opravdu vyčerpávající práce, ale nakonec jsme si jistí správností onoho výsledku. Volby proběhly spravedlivě a jejich výsledek je prokazatelně nezfalšovaný,“ řekl muž v červeném rouchu. „Přistupme nyní k jednotlivým výsledkům.“
„Mě bylo přiděleno celkem jeden tisíc dvě stě osmdesát sedm hlasů, z toho devět set šedesát bylo proti obnovení spojenectví s Aliancí. Zbylých tři sta dvacet sedm se spojenectvím souhlasilo.“
„Tak já jsem obdržel devět set dvacet osm hlasů. Rovná dvě sta z nich se postavilo negativně. Sedm set dvacet osm hlasů tedy připadá na souhlas se spojenectvím.“
Aiell pouze zavřel oči a doufal, že se misky vah přikloní na jeho stranu.
„Patnáct set devadesát tři byl počet hlasů, který jsem napočítala. Pět set šedesát šest lidí se v hlasování projevilo negativně. Zbylých tisíc dvacet sedm bylo pro spojenectví.“
Jako poslední se ujal muž v červené róbě.
„Mě se do rukou dostalo dvanáct set čtyřicet dva lístků. Z nich čtyři sta jeden hlas byl ve prospěch opozice proti spojenectví. Zbývá nám tedy osm set čtyřicet a jeden hlas pro souhlas. Kdo umí rychle počítat, zná už výsledek referenda. Celkově nám rukama prošlo pět tisíc padesát hlasů. Pro přijetí smlouvy o spojenectví s Aliancí se nakonec vyslovilo dva tisíce devět set dvacet tři obyvatel Undercity. Zbytek, tedy dva tisíce sto dvacet sedm hlasů, připadl v odmítnutí spojenectví. Město Undercity tímto rozhodlo, že Forsakeni žádost Silvermoonu podpoří.“
Aiellovi spadl obrovský kámen ze srdce. Cítil úlevu a velkou radost. Chtělo se mu začít tančit, pak si ale všiml pobaveného výrazu v tváři Sylvanas a tak toho raději nechal. Sylvanas se vydala k muži v rudém hábitu a ten jí předal svitek s výsledky.
„Zanes tohle Glea’arovi, ať vidí, že má moji podporu. Ještě mu pošlu dopis, aby to měl ode mě písemně potvrzené. Nezapomeň ho ode mě pozdravovat. Přeji vám hodně štěstí ve vašem snažení.“
Aiell převzal svitek a upaloval na povrch, aby mohl Glea’arovi říct radostnou novinu.