Kapitola dvacátá pátá - Zpět doma

Aiell byl zpět v Silvermoonu. Stál v Sunfury Spire a přemýšlel. Nebyl si přesně jistý, co cítil předtím, než ho translokační orb přenesl domů, ale věděl, že to bylo zlé. Nechtěl se znovu vracet, Glea’ar by se měl dovědět výsledky voleb v Undercity. Na druhou stranu nechtěl dovolit, aby se po Undercity plížil nějaký démon. Quel’ban’dinoriel byl sice stvořen pro ochranu Silvermoonu, měl ale potírat zlo, ať už bylo kdekoli. Rozhodl se tedy, že odevzdá zprávu Glea’arovi a požádá ho o pomoc. Spojil se s ním pomocí kouzla.
Glea’are?
Slyším tě, Aielle.
Mám pro tebe dobrou zprávu. Undercity nás podpoří, Sylvanas uspořádala referendum, proto to tak dlouho trvalo.
Výborně.
Sylvanas ti posílá nějaký dopis, chtěl bych ti ho předat, ale máme problém.
Co se děje?
Než jsem odešel z města, ucítil jsem v ruinách nějaké zlo. Nevím, co to bylo.
Sejdeme se u translokačního orbu, nemůžeme dovolit, aby se zlo ze Silvermoonu rozšířilo na další místa Hordy, řekl Glea’ar a ukončil spojení.
Po chvíli Aiell uviděl elfa, jak vchází do budovy Sunfury Spire. Když k němu Glea’ar přišel, stiskl mu ruku.
„Rád tě vidím, Aielle.“
„Já tebe taky,“ odpověděl mladík a podal Glea’arovi zprávu od Sylvanas.
Glea’ar vzal svitek a přešel k orbu.
„Můžeme?“
Aiell pokýval hlavou.
Několik málo vteřin už stály na kamenném dvoře Lordaeronu. Glea’ar zavřel oči a začal zkoumat okolí svým vědomím.
„Našel jsem ho, je kousek odtud, směrem na sever.“
Glea’ar vyběhl ven z ruin vstupní bránou a vydal se po cestě na nedaleké rozcestí. Aiell ho celou dobu následoval.
„Tam na té věži.“
„Jsou to zastávky pro vzducholodě.“
Glea’ar si vzpomněl, když sem přiletěl. Přesně touhle cestou přišel do Undercity. Už je to docela dávno, co tady poprvé byl. Uvědomil si, kolik nových dní mu bylo dáno, když ho Logrash přivedl do této doby. Při vzpomínce na starého orka se zachvěl. Znal ho pouze krátce, ale i tolik stačilo, aby poznal, že čaroděj byl dobrý muž. Oplýval moudrostí kombinovanou s humorem a obě vlastnosti dokázal velice dobře využívat. Navenek ale působil jako starý mrzout, což bylo dokonalé maskování. Glea’ar právě vybíhal do prvního patra vysoké věže v Brillu, když se mu obraz dobráckého orka rozplynul před očima. Uviděl tmavě oděnou postavu, která k nim stála zády, pravděpodobně čekala, až přiletí vzducholoď. Než Glea’ar vyběhl posledních pár schodů, démon se otočil a vrhl po elfovi smrtonosné kouzlo. Sin’dorei stačil uhnout. Kouzlo narazilo do černého dřeva věže a roztříštilo ho. Úlomky se rozlétly na všechny strany. Některé třísky se zabodaly Glea’arovi do obličeje. Zranění ale nebyla nijak vážná. Démon se vrhl proti elfovi. V tu chvíli ho ale Glea’ar odrazil kouzlem. Útočník vylétl do vzduchu, přerazil několik prken ve stropě a dopadl na dřevěnou plošinu, sloužící jako nástupiště pro cestující. Udělal několik kotrmelců a zastavil se na samém okraji plošiny. Glea’ar tasil meč a rozběhl se proti zvedajícímu se protivníkovi. Ten odněkud bleskově vytáhl svou zbraň. Meče se v zuřivém rytmu střetávaly. Od zbraní odlétávaly jiskry. Ani jeden z bojovníků však nedokázal toho druhého vyvést z rovnováhy.
„Co jsi, sakra, zač, elfe?“ zeptal se ho démon.
Glea’ar se zahleděl do démonova obličeje, který byl z větší části zakryt černou rouškou. Kůže, pokrývající jeho obličej byla šedá a vrásčitá. Po pravé tváři se mu táhla jizva mizející za kusem látky. Zpod šátku, který měl démon omotaný kolem hlavy, byly vidět kratší, bílé vlasy. Jeho oči vypadaly jako inkoustové skvrny na svitku pergamenu. Byly dokonale černé. Světlo jako kdyby jimi bylo pohlcováno.
„Do toho ti nic není,“ odsekl elf, vykryl démonův útok a téměř nepostřehnutelným pohybem udeřil protivníka přesně doprostřed hrudního koše. Bylo slyšet odporné křupnutí, jak elf zlomil hrudní kost. Pak udělal ještě otočku a vší silou soupeře skopl z věže. Ten nevydal ani hlásku, těsně před dopadem na zem se přetočil a bez problémů dopadl na nohy a na ruce. Otočil hlavu k elfovi a děsivě se usmál.
Aielle, zastav ho, ale buď opatrný!
Jdu po něm, Glea’are.
Aiell celou tu dobu čekal na schodišti, aby v případě potřeby zasáhl, kdyby měl Glea’ar problémy. Aiell mu chtěl pomoci, ale to Glea’ar odmítl s tím, že moment překvapení pro ně bude velkou výhodou.
Když se Aiell vynořil zpoza věže, dal se démon na útěk. Glea’ar ho odstřeloval kouzly, ale nepříteli se dařilo vyhýbat se útokům. Když zaběhl do lesa, elf seskočil z věže a vydal se za ním. Nemohl nechat Aiella bez dozoru. Po chvilce oba našel. Démon ležel na mýtince a Aiell se ho chystal zabít.
„Glea’are, prosím! Nenech ho!“ křičel démon. V jeho očích se odrážel strach, kterého si ale elf nevšiml.
„Aielle, jestli to nechceš udělat, nemusíš.“
Pak se po celém Tirisfalu Glades rozezněl srdceryvný křik. Jakmile ho Glea’ar uslyšel, věděl, že nepatřil démonovi.
„Aielle!“ vykřikl elf a vrhl se k ležícímu tělu. To se mezitím proměnilo a získalo mladíkovu podobu.
„Ať ode mě pozdravuje Elune na onom světě,“ řekl falešný Aiell a zmizel.
Elune je bohyně nočních elfů, kterou Glea’ar uctíval ještě předtím, než Azshara začala rozsévat svou víru.
Glea’ar držel podpíral hlavu svého přítele a po tvářích se mu valily slzy. Natáhl ruce nad Aiellovo zranění. Dlaně se mu okamžitě rozzářily zlatavým světlem, jenže rána se nechtěla zahojit. To Glea’arův zármutek ještě znásobilo. V naprostém zoufalství, které se blížilo nepříčetnosti, znovu a znovu zkoušel svého žáka oživit, ale marně. Elf vzal bezvládné tělo a vydal se s ním k translokačnímu orbu. Tohle si někdo ještě pořádně odskáče. Téhož večera musely jednotky Undercity hasit nedaleko vzniklý požár, který Glea’ar ze vzteku a zármutku založil.