Kapitola dvacátá čtvrtá - Vysoko v mracích

Když Lorwann přiletěl do Thunder Bluff, naskytl se mu úžasný pohled na krajinu Mulgore. Rozsáhlé zelené pastviny, mezi kterými se proplétal potok, vypadající v záři slunce jako stříbrná stuha, kypěly životem. Vítr elfovi cuchal vlasy. Kovář se zhluboka nadechl. Tohle místo bylo plné klidu a míru. Když nasedl na wyvernu v Orgrimmaru, netušil, že cesta bude tak snadná. Kromě dvou nebo tří poryvů větru, které wyverna hravě zvládla, se jejich let obešel bez problémů.
„Promiňte, mohl byste mi říct, kde bych našel Cairnea Bloodhoofa?“ zeptal se trenéra wyvern.
„Náčelníka najdete v High Rise, ale obávám se, že dnes vás nepřijme. Má spoustu práce.“
Lorwann pokýval hlavou a odešel. Tauren za ním si odfrkl a dál se věnoval svým mazlíčkům.
Thunder Bluff byl velice spokojené místo. Všude pobíhaly malé děti a taureni zde vypadali velice spokojeně. Lorwann pochyboval, že vědí o nebezpečí, které se na ně žene ze Silvermoonu. Přišlo mu líto, že právě jeho domovina možná zničí klid těchto lidí. Snad všichni taureni si všimli elfovy přítomnosti. Obyvatelé Thunder Bluff nebyli na takové návštěvy zvyklí. Když se konečně dostal na High Rise a chtěl vejít do náčelníkova sídla, zatarasili mu cestu dva strážní.
„Dovnitř nemůžete,“ řekl jeden z nich.
„Potřebuji co nejdříve mluvit s náčelníkem. Mám pro něho důležitou zprávu ze Silvermoonu.“
„Náčelník dnes nikoho nepřijímá. Má důležitá jednání.“
„Vy ale nechápete…“
„Co se to tady děje?“ ozval se Cairne hromový hlasem.
„Pane, tenhle elf tvrdí, že má pro vás zprávu ze Silvermoonu.“
„Silvermoonu? S lordem Theronem jsem nemluvil už hodně dlouho. Zdá se, jako by se od nás distancoval.“
Lorwann udělal nejuctivější elfské gesto k pozdravení někoho váženého.
„Promiňte mi, ale ta zpráva není od lorda Therona.“
„Není? A od koho?“
„Posílá vám ji Glea’ar a snažně vás prosí, abyste mu pomohl.“
„Glea’ar? To jméno neznám.“
„Tak to by stačilo,“ řekl jeden ze strážných a snažil se vyvést kováře k výtahům.
Lorwann se snažil vymanit z taurenova sevření, ale jeho stisk byl příliš silný.
„Zadrž!“ zavelel Cairne. „Měli bychom si ho vyslechnout, aby jeho cesta nebyla zbytečná.“
Strážný elfa pustil. Ten se na něho podíval uraženým pohledem. Lorwann věděl, že by vztahy mezi Silvermoonem a Thunder Bluff neměl rozházet, ale v tomhle se nedokázal ovládnout. Cairne pozval kováře dovnitř.
„Tak co má ten Glea’ar na srdci?“ zeptal se náčelník.
„Jistě jste o něm slyšel. Když Silvermoon objevil možnost cestování časem, chtěl proti Sargerasovu návratu přivést posily. Byl to právě Glea’ar.“
„Ano, už si vzpomínám. Taureni se tehdy postavili proti tomuto návrhu. Myslíme si, že by se tak výrazně zasahovat do chodu věcí nemělo. Co se tedy děje?“
„Noční elfové nám nabízejí spojenectví proti kultu. Aliance by se měla znovu spojit s Hordou, jako ty bylo kdysi. Pokud kult uspěje, nebudeme schopní ho zastavit. Potřebujeme souhlas všech vůdců Hordy, abychom zamezili případným neshodám.“
„To chápu. Předpokládám, že Glea’ar doufá ve všeobecný souhlas.“
„Ano, doufá.“
„Pak bychom ho tedy neměli zklamat. Nic ti nezaručuji, ale poradím se s duchy předků a řádně to promyslím.“
„Děkuji vám, Cairne,“ odpověděl Lorwann, otočil se a odešel. Když procházel kolem malého jezírka, ucítil Lorwann přítomnost něčeho temného. Jeho domněnku chvíli poté potvrdil mladý druid.
„Zastavte ho!“ křikl. „Chyťte ho, je to služebník Illidana!“
Lorwann nevěděl, co se děje, protože mladík ukázal na něho. Když se však otočil, spatřil muže v hnědé tunice a krátkých kalhotách, jak prchá k výtahům. Uprchlík srazil několik stráží, které se mu snažily zkřížit cestu. Kovář se za ním hned rozběhl. I přes veškerou snahu taurenů se nedařilo démona zastavit. Vždy se mu podařilo přes bojovníky proniknout. Lorwann po démonovi vrhl jedno z mála útočných kouzel, která ovládal. Démon udělal přemet ve vzduchu a kouli zlatavé energie se vyhnul. Pak vyskočil na jednu z budov, vyškrábal se na střechu a pokračoval k výtahům. Posily však uprchlíka od výtahů úspěšně odstřihly. Postupně ho uzavřely. Neměl kam utéci. Démon stál na kraji centrálního výběžku. Kolem stály stráže snad z celého Thunder Bluff. Půlkruh se rozestoupil ve chvíli, kdy dorazil Cairne. Majestátní tauren přišel bez jediné známky strachu k démonovi.
„Myslím, že jste si spletl svou domovinu,“ řekl Cairne. „Illidan vás poslal, abyste se u nás porozhlédl?“
Démon vyprskl smíchy.
„Illidan? Nebuď směšný, starý taurene. Illidan by mě sem nedostal.“
„Tak kdo?“
„Tobě to tak budu vyprávět,“ odpověděl démon, otočil se a vrhl se ze srázu dolů.
„Nemůžeme ho nechat uniknout!“ křikl Cairne.
V tu chvíli se Lorwann rozběhl kupředu. Skočil do prázdna a okamžitě začal prudce padat k zemi. Pod sebou viděl černou tečku, která se velice rychle zvětšovala. Démon ještě nedopadl. Kouzlem zmírnil svůj pád. Plachtil na temném oblaku. Zdálo se, že nikam nespěchá. Nejspíš si myslel, že taureni věří v jeho smrt. Lorwann ho tvrdě srazil. Kováře ochránila štítová kouzla a svou odolností znásobila tvrdost úderu. Démonův oblak se rozplynul a jeho stvořitel začal bezvládně padat. Elf protivníka chytil a pevně ho objal. Pomocí magie se pak zvolna snesli k zemi.
„Nejspíš jsem mu zlomil pár kostí, ale je naživu,“ oznámil Lorwann, když se opět dostal do města.
„Prokázal jste nám velkou službu. Myslím, že teď můžete vyřídit Glea’arovi, že jeho věc podpoříme,“ řekl Cairne.
Lorwann se rozloučil s náčelníkem nejuctivějším gestem a vydal se do věže. Rozhodl se, že do Orgrimmaru odletí ještě ten den. Cairne mu nabízel nocleh, protože létat v noci na wyvernách není zrovna bezpečné, ale kovář odmítl. Nemohl si dovolit ztrácet čas, protože cesta vzducholodí také nějakou chvíli potrvá. Glea’ar potřeboval odpověď co nejdříve.
„To už nás opouštíte?“ zeptal se chovatel wyvern.
„Bohužel ano,“ odpověděl Lorwann. „Prosím jednou do Orgrimmaru.“
Podal chovateli několik mincí, nasedl na přidělené zvíře a vznesl se k vycházejícímu měsíci.