Kapitola jedenáctá - Časová křivka

„Představím tě lordu Lor’themaru Theronovi, vůdci Silvermoonu,“ řekl Derius, když vstupovali do Sunfury Spire. „Vysvětlí ti, společně s arcimágy, proč tě sem vlastně přivedli.“
Vystoupali po schodišti a vydali se kolem dlouhé řady stráží po rudozlatém koberci do budovy Sunfury Spire. Sunfury Spire byla vlastně jedna velká kruhová místnost s několika patry a postranními pokoji. U stropu byly zavěšeny dlouhé rudé, zlaté a modré závěsy, natažené až k zemi a celý prostor osvětloval obrovský kruhový lustr a několik ohňu na podlaze. Uprostřed místnosti bylo několik elfů, kteří o něčem vášnivě diskutovali.
„Lorde Therone,“ řekl Derius a poklekl, „přivedl jsem Glea’ara.“
„Konečně jsi k nám dorazil, jsme velice poctěni tvou návštěvou.“
„Ne, že by byla dobrovolná,“ odpověděl Glea’ar, „ale nejspíš mi vše vysvětlíte, takže vám zatím nebudu nic vyčítat.“
„Opravdu nás to moc mrzí, ale byl jsi prakticky jediný, koho jsme mohli povolat.“
„Vážně?“ zeptal se překvapeně Glea’ar. „Co třeba Tyrande Whisperwind, nebo Furion Stormrage? Illidan by také jistě pomohl svým bratřím.“
„O to právě jde, Glea’are. Nevíš, co se stalo po zničení Legie? Kaldorei a Quel’dorei se od sebe odloučili a v dnešní době jsou velcí nepřátelé. Tyrande, Furion i Illidan v současnosti ještě žijí, nevíme, co by se stalo, kdyby se jedna osoba objevila vícekrát v jednom čase. Navíc, z Illidana je nyní démon a za pomocí mrzkých nagů démonizuje svět.“
Glea’ar nic neříkal, zprávy, které teď slyšel byly pro něho otřesné.
„A co další Quel’dorei?“ zeptal se, když se dostal z prvotního šoku.
„Spousta jich zahynula při bitvě, na to si jistě vzpomínáš.“
Elf jenom pokýval hlavou.
„Zbytek těch, co přežili založili skupinu nazvaných jako Krvaví elfové, Sin’dorei, pod vedením Kael’thase. Ti později opustili ochranná křídla lidí a vydali se svou vlastní cestou. Potkali se s Illidanem a Lady Vashj. Společně se dostali do Outlandu a Kael podlehl démonické magii. Je z něho náš nepřítel, stejně tak, jako se Illidan obrátil proti nám. Doufám, že jsi Lograshovi hned neublížil.“
„Než mě vyvolal, mluvil se mnou. Nevím proč, ale věřil jsem mu. Orky jsem do té doby ani neznal, nemrtvé jenom jako síly Legie a o taurenech se mi nezdálo ani v nejdivočejších snech. Spousta věcí se změnila.“
„To ano,“ souhlasil regent Theron. „Když dovolíš, odvedu tě k naším arcimágům. Společně ti zodpovíme všechny tvoje otázky a vysvětlíme ti, proč jsi vlastně tu.“
Lor’themar Theron ukázal na východ ze Sunfury Spire. Ještě předtím, než vyšli ven, ucítil Glea’ar ve svých útrobách zvláštní pocit. Ohlédl se za sebou a jeho pohled zabrousil do jedné z postranních chodeb, vedoucích do dalších místností. Neviděl nic ani nikoho, jenom lehce se pohupující modrý závěs. Otočil se a následoval lorda Therona. Vůdce Silvermoonu ho dovedl ke štíhlé věži, která se tyčila nad Silvermoonem jako strážce a dohlížitel.
Glea’ar se poznal s několika elfskými arcimágy. Byli to vesměs už staří elfové s dlouhými bílými plnovousy.
„Glea’are,“ oslovil ho Theron, „teď je čas na tvé otázky.“
„Tak moje první otázka, proč právě já?“
„To je relativně jednoduché zodpovědět,“ řekl jeden z arcimágů roztřeseným hlasem. „Našli jsme pár záznamů o tobě a tvé rodině. Divili jsme se, že ty svitky přežily tak dlouhou dobu, pokládali jsme to za nemožné. Máme o tobě docela dost informací, abys věděl. I po explozích, které roztříštily svět, jsme se o tobě mohli dočíst. Nevíme, kdo to sepsal, ale bylo to jedno z velkých vodítek. Nikdo o tobě nikdy v našem čase neslyšel, takže jsme předpokládali, že už asi nežiješ.“
„O nikom jsme neměli tolik informací,“ začal další arcimág. „Znalost někoho, koho chceš vyvolat je nezbytně nutná pro správnou funkci kouzla.“
„Jak jste mě dostali z mojí doby? To kouzlo by vyžadovalo nesmírné magické schopnosti a spoustu energie. Jeden jediný mág by toho nebyl schopen.“
„S tím nápadem přišel mág Netholien, bohužel, dnes už nežije,“ pokračoval stařec. „Představ si časovou osu jako spirálu, stáčející se do nekonečna. V některých okamžicích, kdy se spirála otáčí, se jednotlivé doby ocitají naproti sobě. V tu chvíli se takzvaná časová hranice zeslabuje a téměř bortí. Poté je možné přenášet věci, zvířata, ale i lidi z jedné doby do druhé. Nemůžeme si vybrat kdy, ani do jaké časové roviny objekt pošleme. Záleží pouze na tom, v jaké části spirály se nacházíme a spojení s minulostí, popřípadě budoucností je čistě náhodné. Zabýváme se tím valnou část našeho života. Netholien pak dokázal vypočítat časový okamžik dalšího setkání různých rovin a také vhodné místo pro přenos. Proto k tomu nebylo třeba tolik síly.“
„Kontaktovali jsme naše spojence a vysvětlili jim náš plán a společně pak vybrali nejschopnějšího kandidáta, kterým se stal Logrash,“ ujal se slova Theron. „Ten odcestoval k ruinám Ameth’Aran v Darkshore, kde měla být časová hranice nejtenčí. Pomocí jednoduchého kouzla tě pak přivolal k nám.“
„Víceméně to chápu,“ řekl Glea’ar, i když vypadal trochu zmateně, „ale chci se ještě zeptat, proč jste mě povolali.“
„Jistě už jsi pochopil, že potřebujeme tvoji pomoc,“ řekl Theron. „O výzkumech našich mágů se dozvěděla Legie i Král Lichů. Netholien byl zabit a jeho výzkum ukradli. Chtějí povolat Sargerase a všechny temné démony. Když by se všichni ocitli v jednom místě a čase, jejich síla by byla nezastavitelná. Arthas, Illidan, Kael’thas, Lady Vashj, Sargeras, Strážkyně Aegwynn, Medivh, Archimonde, ti všichni a ještě další by společně jedním lusknutím svých ohavných temných pařátů zničili svět a nastolili by vládu chaosu. Proto jsme potřebovali i na své straně někoho s velkou mocí.“
„A co ostatní? Kaldorei by vám nepomohli?“ zeptal se Glea’ar.
„Nezkoušeli jsme to. Naše společné spory nám už nedovolí se sjednotit proti nepříteli, jako tomu bylo kdysi. Doufali jsme, že tvoje moc bude proti stoupencům Sargerase stačit. Stín, ten, který tě věznil, je vůdcem kultu, který si říká Sargerasův Návrat. Snaží se přivést Sargerase. Ten jim pak pomůže dostat do naší doby ostatní démony a nastolit tak konečně nadvládu Legie.“
„Kdy přijde vhodná doba na vyvolání Sargerase?“
„To nevíme. Bude chvíli trvat, než nastane ten správný čas pro jeho návrat, to je jisté. Chceme, aby ses připravil a zničil stín, než se mu povede sem přivést toho proklatého Titána.“
„Dobře, pomohu vám, ale nejdřív musím najít Furiona, Tyrande a Cenaria.“
„Cenarius je mrtvý, Glea’are. Byl zabit orky asi před pěti lety.“
„Cože?“ vyjekl elf.
„Démoni využili jejich krvežíznivosti a udělali z nich své vraždící nástroje.“
„Tak kontaktuji Tyrande. Jistě mě vyslechne, zná mě.“
„Není to nejmoudřejší nápad, Tyrande nenávidí Sin’dorei a jistě tě za takovou řadu let nepozná. Navíc, Darnassus je dobře hlídaný, do jeho koruny se jen tak nedostaneš.“
„Vím, že by to bylo sebevražda, ale potřebuji s ní mluvit. Dnes večer ji zkontaktuji. Uvidíme, co se dá dělat.“
„Nezbývá nám, než jen doufat a podporovat tě ve všem, co se rozhodneš udělat. Naše životy jsou ve tvých dlaních, Glea’are,“ řekl lord Theron a Glea’ara propustil.
„Zavedu tě do jedné z komnat, které tu máme,“ řekl jeden z mágů.
„Děkuji vám, shan’do,“ odpověděl Glea’ar a nechal se ubytovat v honosném pokoji vysoké věže.
Když za ním mág zavřel dveře, sedl si na postel. Cítil, jak se mu jeho síly navracejí a jak rostou. Společně s jeho vzpomínkami se uvolnily i potlačované vědomosti a moc. Zavřel oči, uvolnil se. Byl dokonale klidný, jeho tep se zpomalil. Pomalu, zhluboka dýchal. Z tmy, která vládla v jeho mysli, když zavřel oči, vytryskla najednou záplava světla. Nechal svoje vědomí, aby putovalo světem a hledalo jednoho jediného tvora. Cítil všechny živé bytosti, jak se jeho mysl šířila lesem Eversong, jak pohltila Ghostlands, cítil smutek a smrt, které ho naplnili, když se jeho vědomí dostalo do Plaguelands. Cítil Forsakeny v Undercity i lidi a trpaslíky v Ironforge a Stormwind. Pak se jeho duševní tělo rozletělo přes moře. Získával obrovskou mapu všech živých organizmů, pocitů a myšlenek. Některé z nich byly pouze malinkaté tečky, nepatrné a lehce přehlédnutelné, a jiné, jako třeba Thrallova osobnost nebo temná mysl Sylvanas, zářily jako obrovské hvězdy. Po takových sluncích Glea’ar pátral. Když se dostal do Darnassu, okamžitě mezi všemi Kaldorei poznal Sylvanas. Její slunce zářilo modrým plamenem tak jasně, že svou září zakrývalo všechny ostatní. Soustředil se pouze na ni, na její paprsky a na její zář. Všechna ostatní slunce pohasla.
Tyrande? oslovil ji
Nezalekla se ho, byla pouze velice překvapená a znejistěla. Svou mysl před ním začala rychle chránit. Glea’ar cítil, jak se uzavírají jednotlivé přístupy ke všem jejím vzpomínkám a pocitům. Nechala ho však, aby k ní dále mluvil.
Tohle spojení už jsem dlouho nezažila, řekla. Pochází z dávných dob a dnes už je skoro zapomenuté. Kdo jsi, že vládneš takovými znalostmi?
Nevzpomínáš si na mě, mladá kněžko?
Za svůj dlouhý život jsem slyšela už tolik hlasů, že jsem jich spoustu zapomněla. Tvůj hlas je mi ale povědomý, připomíná mi události, které se staly před tisícovkami let a moje paměť mi říká, že bych si ho měla pamatovat.
Pamatuješ si na toho mladíka, co do tebe kdysi vrazil na náměstí našeho prvního domova, Tyrande?
Cítil, jak se její srdce sevřelo.
Glea’ar? Jak je tohle možné? Viděla jsem na vlastní oči, jak jsi byl zabit, krátce poté, co jsme opustili Kalimdor po bitvě s Legií.
Zpráva o jeho vlastní smrti ho šokovala snad ještě víc, než když začal s kněžkou hovořit. Věděl, že se asi muselo něco stát, jinak by ho nemohli Sin’dorei vyvolat, ale tohle nečekal, na to nebyl připravený.
Vysvětlím ti to někdy jindy, pokud budeš mít zájem. Teď potřebuji tvou pomoc.
Kde jsi?
V Silvermoonu, ale počkej, ne že ukončíš spojení.
Cože? vyjekla Tyrande. Glea’ar tušil, že musela vykřiknout nahlas i ve fyzickém světě. Jsi si vědom toho, že jsou tam naši nepřátelé? Sin’dorei nás zradili a teď bojují proti nám.
Nech mě domluvit, prosím tě o to.
Nechala.
Tyrande, opět nám hrozí nebezpečí. Celému Azerothu.
Jaké nebezpečí?
Kult nazývaný Sargerasův Návrat se snaží využít poznatků krvavých elfů a povolat Sargerase a ostatní přívržence Legie, spojit jejich moc a zničit svět jednou pro vždy. S jejich pomocí jsem se dostal sem. Chtěli pomoct zastavit stoupence kultu ještě předtím, než vyvolají Sargerase, ale bez tvojí pomoci to nemohu zvládnout.
Sargeras už byl poražen a nejen jednou…
Jenže on by přivedl ostatní démony ze všech časových rovin a jejich společnou silou by rozdrtili svět okamžitě, nenechal ji Glea’ar domluvit. Je to opravdu vážné, Tyrande, jinak bych tě o pomoc nežádal.
Dobře, promluvím s ostatními elfy a uvidíme. Upozorňuji tě ale, že s těmi bezvěrci jednat nebudeme, ani se s nimi nehodláme nějak spojit.
Tyrande! Už jednou jste dokázali odložit vzájemné spory, tak proč ne teď?
Protože už to není možné, Glea’are. Ty jsi tu nebyl a neviděl jsi, co všechno nám způsobili. Nebudeme už jen tak sedět se založenýma rukama. Nezlob se na mě. Tvou žádost o pomoc zvážíme, ale nic moc velkého nečekej, řekla a ukončila spojení.
Glea’ar otevřel oči. Cítil se dost zvláštně. Byl rád, že opět mohl mluvit s Tyrande, na druhou stranu její reakce ho překvapily. Na druhou stranu, nemluvila s ním podle jejích slov spoustu let a navíc on byl mrtvý, není se čemu divit, že stará pouta zanikla, když je zpřetrhala sama smrt. Alespoň jí dal vědět a nějak hluboko uvnitř sebe tušil, že ho v tom samotného nenechá.