Kapitola šestá - V bezpečí náhradního domova

Trvalo asi jenom hodinu, než Glea’ar uviděl z hřbetu zvířat Orgrimmar. Z části byl kryt horami a opevnění města se topilo v lehkém ranním oparu. Elf se rozhlížel po barrenských pláních a když přeletěli hranice území a ocitli se v Durotaru, zemi, kterou založil náčelník Thrall, když se kdysi vypravil bojovat s Hordou proti Archimondovi, viděl vyprahlou krajinu, která i přesto kypěla životem, přes den většinou skrytým před horkem.

Zanedlouho sesedali z wyvern a opět se postavili na pevnou zem vysoké věže.

„Tak vítej v Orgrimmaru,“ řekl Elath. „Venku je zastávka vzducholodí. Poptej se goblinů, který je tam maj na starost, jedna z nich tě zaveze do Undercity. Odtamtud je to pohoda. Forsakeni tam maj teleport, kterej tě přenese přímo do Silvermoonu.“

„Výborně. Děkuji ti za všechno, Elathe, rád jsem tě poznal,“ řekl Glea’ar a podal orkovi ruku.

„Nemáš za co, byla s tebou sranda. Kdybys měl náhodou někdy chvíli, zastav se tu, zajdeme do hospody. A ať se ti brzo rozsvítí v tý tvý kebuli.“

„Snad už to bude jenom lepší. A určitě se někdy zastavím.“

Elath mu ještě zamával na rozloučenou a vydal se z věže přes provazové mosty do města.

Glea’ar v tom byl zase sám. Neměl žádné peníze na zásoby, jídlo u sebe měl Logrash a od té doby se mu vždycky nějak poštěstilo jídlo dostat zadarmo. Elath sice říkal, že cesta do Silvermoonu už teď bude rychlá, ale měl by asi mít pár zlaťáků, než do města vůbec vstoupí. Doufal v pohostinnost svých bratrů a sester, očekával, že dostane něco do začátku, až jim řekne, proč tu je a kdo je, i když si teď nemohl vzpomenout, ale jeho elfská vznešenost a

sebestřednost mu nedovolovala objevit se mezi potomky Urozených jako žebrák. Vzpomněl si na Lograshe, jak mu říkal, že je důležité, aby se dostal do města co nejrychleji. Na druhou stranu den, dva, to určitě ještě počká. Vydal se tedy po provazových lávkách pryč z věže. Dostal se do potemnělé ulice, označovanou jako The Drag. Viděl spoustu obchodů s vývěsními štíty od krejčovství až po řeznictví. U několika se poptal, jestli nehledají někoho na výpomoc, ale všude ho odmítli. Když vycházel s nepořízenou už z pátého domu, rozhodl se, že se ohlásí u náčelníka Thralla a poptá se přímo jeho. Elath se o něm jednou zmínil, když putovali do Crossroads. Byla to jedna z mála chvil, kdy se ork rozpovídal.

Poptal se tedy pár lidí, kteří ho navedli až k sídlu náčelníka Durotaru.

„Throm-Ka, náčelníku Thralle,“ řekl Glea’ar a uklonil se před majestátním orkem.

„Throm-Ka, elfe. Jaké je tvoje jméno a co pohledáváš v Orgrimmaru?“

„Jmenuji se Glea’ar a přiletěl jsem s jedním orkem, Elathem. Putuji do Silvermoonu, ale doufal jsem, že tu budu moci chvíli zůstat, nabrat síly a popřípadě i dostat šanci vydělat si nějaké peníze. Zatím mě všude odmítli, přišel jsem se proto zeptat přímo vás, jestli někde nepotřebujete pomoct.“

„Glea’ar? To jméno mi zní povědomě, ano, už si vzpomínám. Logrash, ten čaroděj, měl tě doprovodit z Darkshore, že? Vidím, že se mu podařilo přivést tě sem. Kde je?“

„Je mrtvý, pane,“ odpověděl Glea’ar. Cestou sem nás v noci napadli Kaldorei, podařilo se nám je sice odrazit a dostat se odtamtud, ale jedna z jejich střel Lograshe zasáhla a on spadl do moře. Snažil jsem se pro něho vrátit, ale wyverna mě odmítla poslechnout.“

„To je veliká škoda, byl to velký muž. Necháme mu vystrojit obřad, nemusíš mít strach. Co se týče tebe, doufám, že ti stihl Logrash vysvětlit, kvůli čemu tě povolal.“

„Ano, ale měl jsem nehodu. Na některé věci si nevzpomínám. Vy to víte, pane?“

„Vím nejspíš jen tolik, co ty teď. Nejvíc z orků o tobě věděl Logrash, pak až elfové v Silvermoonu. Nechám ti přinést nějaké oblečení a také zásoby na cestu. Čím dřív odjedeš do Silvermoonu tím lépe.“

„Pane, proč všichni tolik naléhají, abych se dostal k Sin’dorei?“

„Myslím, že bude lepší, když ti to vysvětlí přímo oni. Teď si jdi odpočnout, jeden z mých mužů tě dovede do hostince, kde ti přidělí pokoj.“

„Děkuji, pane.“

Cestou k hospodě Glea’ar pořád přemýšlel o tom, na co se ptal Thralla. Vždyť se nikde dlouho nezdržel, všichni ho ženou jako zvěř, jen aby se dostal tam, kam chtějí. On ani neznal důvod, Logrash mu toho vlastně taky nic moc neřekl. Když se náčelník zmínil o tom, že ho Logrash povolal, vzpomněl si na tu chvíli v Darshore, v ruinách Ameth’Aranu. Jen si

nepamatoval to, co se dělo předtím a pochyboval, že si to pamatoval i předtím, než se s ním wyverna zřítila. Musel přeci někde žít a musel přeci něco dělat. Z přemýšlení ho vytrhl vojákův hlas.

„Tak jsme tady. Velitel Thrall si přeje, abyste pro našeho hosta připravila pokoj!“

„A platit bude kdo?“ křikla na vojáka majitelka.

„Děláte, jako kdyby vám to Thrall nikdy nezaplatil! Navíc je tenhle elf hodně důležitý, tak mu přidělte něco extra.“

Když voják odcházel, hodila na něho majitelka ještě jeden nasupený pohled. Pak se otočila ke Glea’arovi.

„No dobře, tak pojďte. Ukážu vám, kde budete bydlet.“

„Nebojte, na dlouho vás nezdržím, jsem tu jenom na přespání, zítra asi odjíždím.“

„A kam máte namířeno?“

„Do Silvermoonu.“

„Oooooo, to je moc krásný místo. Když jsem byla malá, táta tam dost často jezdil a vozil mě s sebou. Strávila jsem tam dost času, hrála si tam. Když mě nemohl vzít s sebou, vozil mi alespoň dárky…“

Glea’ar měl sice rád příhody ze života, ale teď se chtěl doopravdy jenom umýt a lehnout si do měkké postele. Hospodská mu ukázala pokoj a vybavení ubytovny. Hned jak skončila, šel do koupelny a pořádně se umyl. Užíval si teplé vody a ve vaně ležel snad hodinu. Pak se vrátil do pokoje a svalil se do postele. Celé tělo ho bolelo. Během cesty bolest nevnímal, ale teď si to konečně mohl dovolit. Mohl si dovolit nechat svoje tělo odpočívat. Postel byla měkká a příjemně voněla. Po chvíli se mu začaly zavírat oči.

Vzbudil se až druhý den ráno a to ještě ne vlastním přičiněním.

„Promiňte, že vás budím, ale nepřišel jste na večeři a celej den jsem o vás neslyšela. Bála jsem se, jestli se vám něco nestalo.“

„To je v pořádku,“ řekl Glea’ar rozespale a mnul si obličej. „Jsem jenom unavený.“

„Bude snídaně, dáte si? Nebo vám mám něco přinést?“

„Ne, ne, dojdu si dolů, děkuji.“

Když se Glea’ar trochu rozkoukal, vstal z postele a došel si umýt obličej k lavoru v rohu místnosti. Sešel do přízemí, kde se servírovala snídaně nejen pro něho, ale i pro všechny ubytované. Bylo tu asi patnáct lidí, převážně orků. Občas na jedné velké židli seděl i tauren a úplně o samotě právě snídal nějaký nemrtvý. Nebyl tu ubytovaný žádný elf. Glea’ar pozdravil, sedl si ke stolu a nabral si smažená vajíčka. Z ošatky si pak vzal krajíc chleba.

„Tak kdy odjíždíte?“ zeptala se ho hostinská.

„Ještě úplně přesně nevím,“ odpověděl, „rád bych se tu zdržel, ale nemůžu.“

Ta orkská žena mu věnovala až moc pozornosti. Rozhodl se, že po obědě dojde za Thrallem a oznámí mu, že odlétá do Undercity. Bude asi nejlepší, když se dostane do Silvermoonu co nejdřív, pak třeba bude mít chvilku vlastního klidu. Vlastně se tam docela i těšil. Dojedl vajíčka a vstal od stolu. Rozloučil se s hostinskou s tím, že se tu dnes už neukáže a že odlétá, a vydal se ven z taverny. Měl ještě dost času, ale věci nabraly rychlý spád. Za Thrallem dojde hned a do Undercity odletí co nejdřív. Vydal se za náčelníkem a tím se opět o krok přiblížil ke svému osudu.