Kapitola třetí - Noční můra v Zoram´gar

V písku našel Glea’ar stříkance krve. Stopy nebyly nijak moc zřetelné, příliv je s sebou odnesl, když ho vystřídal odliv. Logrash stanul uprostřed tábora. Rozhlížel se kolem. Jejich naděje na bezpečnou cestu se rozplynula. Wyverny jistě odletěly, když je vyděsili útočníci. Mohli jenom doufat, že se zvířata sama vrátí, až uznají, že jsou v bezpečí.

„Lograshi,“ křikl Glea’ar, „tamhle někdo je!“

Několik desítek metrů na jih od tábora ležel na písku ork. Právě se k němu blížili mořští krabi, připravení na velkou hostinu. Glea’ar hodil po jednom z nich ohnivou kouli. Kouzlo narazilo do korýše a odhodilo ho. Krab zůstal ležet na zádech a už se nepohnul. Ostatní se snažili utéct zpátky do moře, ale elf je bez milosti zabil. Přiběhli k nehybnému tělu orkského válečníka.

„Ještě žije, ale bez druida nebo priesta, který by ho zahojil brzy zemře,“ řekl Logrash.

„Nemůžeš mu nějak pomoci?“

„Já ne. Můžu ho udržet naživu o něco déle, ale nezachráním ho.“

„Zeptej se ho, co se stalo.“

Throm-Ka, tedy orkský pozdrav, bylo jediné, co Glea’ar z rozhovoru obou orků zachytil. Z vojákova hlasu zaznívala potupa a zlost. Glea’ar cítil, jak je pro orka namáhavé mluvit a jak se z bojovníka vytrácí život. Ork se začal zmítat v bolestivé křeči, pak znehybněl a z úst se mu vyřinula rudá krev.

„Co říkal?“

„Elfové, zaútočili na ně elfové z Astranaaru. Přišla jich spousta, nejspíš i s posilami z Darnassu. Neměli šanci. I když věděli, že zemřou, bojovali do posledního muže. Mrtvoly prý odnesli do Blackfathom Deeps jako potravu pro tamější obludy.“

„Neříkal něco o wyvernách?“

„Spoustu jich pobili, zbytek poplašeně uletěl. Budeme muset nejspíš počkat, než sem odněkud nějaká přiletí. Zatím si tu uděláme pohodlí. Snad tu najdeme nějaké jídlo. Támhle,“ ukázal na dřevěnou stavbu, připomínající terasu, „něco najdeme.“

Glea’ar se vydal prohledat spižírnu. Našel tam několik pytlů mouky, zabalené maso a nějaké ovoce a zeleninu. Objevil také několik kusů pečiva, sice trochu tvrdého, ale stále poživatelného. Donesl jídlo Lograshovi. Ork zatím zkoušel rozdělat oheň. Našel na pobřeží dřevo, staré a poměrně suché. Nenašel žádné křemeny, a tak natáhl ruku nad ohniště. Z dlaně mu jako voda stekl plamen, který klacky okamžitě zapálil. Opekli maso a rozpekli si housky, aby se daly lépe jíst. Večeře to nebyla nic moc, ale aspoň zahnali hlad.

Když dojedli, sluneční kotouč se začal potápět do moře.

Mluvili spolu hlavně o událostech, které se nejspíš udály v Zoram’gar. Přitom byli stále ostražití, jelikož nepřátelé nemuseli odejít úplně. Čekali, že jakmile padne tma, vrátí se elfové, aby se přesvědčili, že byl jejich útok úspěšný.

Logrash zkusil prohledat zásoby tábora. K jeho milému překvapení našel jednoho dozorce, který by je upozornil, pokud by se k nim blížilo nebezpečí. Dokázal by odhalit i neviditelné nepřátele. Ork ho umístil do křoví nedaleko tábora. Jakmile ho aktivoval, dozorce zprůhledněl.

„Myslím, že budeme moct klidně spát,“ řekl, když se vrátil zpátky k ohništi.

„Dozorce funguje?“

„Ano. Upozorní nás včas na jakéhokoli nepřítele.“

V táboře našli i nějaké přikrývky. Lehli si k ohni a brzy usnuli.

Glea’ara ve snech pronásledovaly děsivé sny o jatkách, která se v Zoram’gar udály. Viděl všechny, které elfové pozabíjeli. Pak se jeho noční můra změnila. Viděl lesní cestu, směřující k šumícímu moři. Pohyboval se pomalu a téměř neslyšně. Nad hlavou mu zahoukala sova. Trhnul sebou. Zahlédl plápolající oheň. Jeho ostrý zrak utkvěl na nočním elfovi na druhé straně orkského tábora. Po své levé ruce uviděl dalšího, jak se tiše prodírá křovím. Byl nervózní, vůbec se nenamáhal je nějak zastavit. Všiml si, že nevypadá tak, jak by měl. U ohniště zpozoroval dvě postavy. Pravděpodobně spali. Jeho dva společníci tasili dýky a plížili se ke spícím lidem. Následoval je. Chtěl těm dvou ublížit. Zabít je. Tělem mu projela silná nenávist, násobená odhodláním. Dokázal se přiblížit úplně blízko. Pohlédl na jednoho z těch spících hajzlů a uviděl sám sebe. Napřáhl se, rozhodnutý krvavého elfa sprovodit ze světa. Těsně předtím, než se čepel nože zaryla Glea’arovi do týla, se probudil. Poplašeně se rozhlédl kolem sebe. Všude panoval klid. Z lesa se ozývali pouze lesní cvrčci a do jejich koncertu se přidávalo moře narážející na skalnaté pobřeží nedaleko na severu.

Logrash tvrdě spal, po složitém kouzle, které vyčaroval, to byl jeho první pořádný odpočinek. Boj s elfkou ho vyčerpal ještě víc. Přeci jenom už nebyl nejmladší.

Glea’ar vyšplhal na nejbližší strom a rozhlédl se po lese. Trochu přivřel oči, aby více zaostřil. Vše se najednou vyjasnilo. Viděl jako ve dne s tím rozdílem, že vše bylo barvené pouze v šedivých odstínech. Podíval se ještě jednou kolem a v tu chvíli se mu zastavil dech, vůbec nebyl schopný se nadechnout. K Zoram’garu se blížila trojice nočních elfů. Ve dvou poznal své dva kamarády, kteří ho doprovázeli ve snu. Nyní věděl, že to nebyla jenom noční můra, ale že to bylo varování, předtucha. Chvíli je ještě pozoroval. Rozdělili se přesně jako v jeho vidění. Musel se rychle rozhodnout. Věděl, že nechat tam Lograshe je trochu riskantní. Pokud by ho ale varoval, přišel by o moment překvapení. Oni o něm ještě nevěděli. Jeden z elfů se blížil ke stromu, na kterém byl Glea’ar. Když procházel pod ním, Sin’dorei téměř neslyšně seskočil a jednou ranou zlomil elfovi vaz. Další elf stál teď asi dvacet metrů nalevo od Glea’ara. Krvavý elf se k nepříteli zezadu proplížil, překryl mu ústa rukou a zároveň ho bodl do zad. Pak mrtvolu potichu položil na zem. Když se zvedal, vyšel ze zákrytu stromů třetí elf. Glea’ar si nadhodil nůž, ve vzduchu ho chytil za hrot a mrštil s ním přes celý tábor. Čepel se zabodla Kaldorei přímo mezi oči.

Nebyli jste zas až tak dobří, napadlo Glea’ara.

V tu chvíli, přes neustálý koncert moře a cvrčků, uslyšel svistot. Zvuk sílil a rychle se blížil. Glea’ar vyskočil a ve vzduchu udělal salto. Do země, kde před okamžikem stál se zabodala snad desítka šípů. Jakmile dopadl na zem, zaslechl další salvu. Vrhl se k zemi. Dostal se k Lograshovi a snažil se ho probudit. Pak pomohl starci na nohy a rozeběhli se k jedné s chatrčí, kde by byli krytí před palbou. Opřeli se o venkovní zeď. Tmu proťal rudý záblesk následovaný výbuchem.

„Dozorce!“ zařval Logrash. „Jsou tady!“

„Musíme rychle odtud!“

Rozhlíželi se na všechny strany, ale po střelcích nebylo ani vidu ani slechu. Glea’ar chytil starce za lem jeho šatů a odtáhl ho právě ve chvíli, kdy se do stěny zabodl smrtonosný šíp. Za ním následovaly další čtyři střely.

Rozeběhli se z dosahu elfských lučištníků. Běželi po písečném pobřeží. Pod nohy jim zprava dopadla další sprška šípů.

„Druhá skupina!“ křikl Glea’ar.

Vzduchem se nesl bojový pokřik, ve kterém krvavý elf rozpoznal jeden povel,

zabijte je!

Blížila se k nim další salva, ale Glea’ar ji zlikvidoval jedním máchnutím ruky. Měli nevýhodu. Nemohli se otočit, aby zjistili, odkud jejich nepřátelé střílejí. Museli být v neustálém pohybu, aby měli alespoň nějakou šanci na přežití.

„Wyverna!“ ukázal Logrash.

Na noční obloze se vznášelo majestátní stvoření.

Ork hvízdnul a zvíře se ihned začalo snášet za zvukem.

„Musíš ji krýt! Jestli ji uvidí a zasáhnou ji, jsem ztraceni! Já budu bránit nás!“

Glea’ar seslal kolem wyverny magickou bariéru a stařec vyčaroval ohnivou stěnu, která šípy účinně zneškodnila. Zvíře bez problémů přistálo.

„Lograshi, pojď!“ křikl elf a nasedl na wyvernu.

Ork zrušil ohnivou stěnu a rozeběhl se ke svému jedinému způsobu záchrany. Glea’ar je zatím chránil před nepřátelskou palbou. Logrash byl nucen si sednout téměř na štíří ocas wyverny, jelikož byli tvorové sedláni pouze pro jednoho letce. Wyverna se těžce vznesla do vzduchu. Na takovou zátěž nebyla zvyklá. Stoupali velmi pomalu. Oba dva už si chtěli oddechnout, když v tu chvíli kolem nich začaly proletovat znovu elfské šípy. Jeden zranil wyvernu na boku. Glea’ar se otočil a hodil po pronásledovatelích ohnivou kouli. Vystoupali už dost vysoko, než aby je mohli elfové dále ostřelovat.

„V pořádku Lograshi?“ zeptal se Glea’ar přes rameno.

Žádné odpovědi se nedočkal. Otočil se na orka a viděl, že jeden z šípů ho zasáhl těsně pod levé žebro. Stařec začal ztrácet cit v rukách. Podíval se ještě na Glea’ara.

„Musíš se dostat do Silvermoonu.“

Ork pak přepadl přes wyvernu a dopadl do moře.

„Lorgashi!“ zařval Glea’ar.

Snažil se zvíře otočit pomocí opratí, ale bylo zraněné a vyděšené a odmítalo poslechnout. Neslo svého letce neomylně do Orgrimmaru.